Anna Polívková královsky bavila při prologu Grand Festivalu smíchu…

Pardubice – Tak já letim! S výborně napsanou hrou o tom, že všechno se dá přežít s nadhledem, sebeironií i humorem, zavítala v neděli večer do Východočeského divadla v Pardubicích oblíbená herečka Anna Polívková. 

One-woman show diváky nadchla

One-woman show, která byla prologem Grand Festivalu smíchu, diváky nadchla. Výkon Anny Polívkové v roli neuvěřitelně upovídané výstřední pětačtyřicátnice Susan byl skvělý.

V představení, které vyprávělo o tom, že jedinou cestou může být i cesta zpátky, uplatnila plnými doušky svůj komediální talent. Zároveň však velmi uvěřitelně dokázala pod režijním vedením Petra Svojtky ztvárnit postavu, jež se ironicky a s hořkým úsměvem zamýšlí nad přátelstvím, láskou, osamělostí i nástrahami a radostmi života. 

Stejná cesta, jen ne s kamarádkami, ale sama

„Nejsem blázen. Nebo aspoň nemám duševní poruchu diagnostikovanou," říká Anna Polívková jako Susan, jež se rozhodne oslavit narozeniny cestou do Austrálie. Snaží se tak zopakovat výlet, který podnikla s jejími kamarádkami před čtvrtstoletím. Tentokrát ale cestuje sama, sice se stejným očekáváním a sny, ale s pětadvacetiletou zátěží životních zkušeností.

„Člověk musí jet přes půl zeměkoule, aby si na něj někdo vzpomněl," glosuje, když v baru potkává barmana Billa, který jí míchal drinky už při její první návštěvě Austrálie. Bláznivě (jak jinak) se do něj zamiluje a ani ona Billovi není lhostejná. Přestože ji má možnost vidět i v plavkách, v nichž podle svých slov Susan vypadá „jako tuba od zubní pasty".

„Muži jsou hezcí a citliví… a pak drtivá většina" 

Během dovolené u protinožců Susan vzpomíná i na své kamarádky, z nichž jedna například dospěje k závěru, že muži jsou hezcí a citliví a… „pak je ta drtivá většina". Susan se zmiňuje také o své matce, která měla děti až v pozdějším věku. „Odkládala je, jak to jen šlo. Jako kdyby se vyhýbala nástupu do výkonu trestu," líčí Susan, která příliš nemiluje ani bezpečnostní kontroly na letišti. „Je to jako když jdete do vězení. Jen bachaři jsou většinou milejší." 

Autor: Tomáš Dvořák
Foto: Jerry Háša