České seriály z lékařského prostředí patří k divácky nejoblíbenějším. Jak by vypadaly, kdy se do nich opravdu promítly některé problémy našeho zdravotnictví? Jak to vidí odborník a jak diváci?

Ordinace v Růžové zahradě, Modrý kód… Lékaři a sestřičky ve dne v noci zachraňují lidské životy ve veselých ordinacích a nemocnicích, mají čas na osobní život, slušné jídlo, jsou moderně oblečení, upravení, zabezpečení. Vyšetření jsou rychle hotová, takřka žádné papírování. Divák se pobaví, vyslechne „zaručené" lékařské rady a diagnózy, je rád, když se ho zdravotní problémy netýkají nebo se s nimi ztotožní. Jak by lékařské seriály vypadaly v realitě našeho zdravotnictví? Zeptali jsme se primáře Pardubické nemocnice a poslance Parlamentu ČR PharmDr. Jiřího Skalického i diváků z Pardubického kraje. Jak to vidíte?

Jaký žánr byste pro podobné seriály zvolili, kdyby se odehrávaly ve skutečnosti?

Jiří Skalický: „Vidím to na inspiraci A. Hitchcockem. Bezkonkurenční zvládnutí tempa, napětí děje, místy horor."

Ladislav Novotný, 79 let, důchodce: „Návštěva lékaře, nemocnice je pro lidi často spíše nepříjemná a stresující, takže bych tuto atmosféru více promítl do interiéru i projevu herců. Nemoc není legrace."

Lenka Svobodová 21 let, studentka Univerzity Pardubice: „Seriály jsou rozvleklé, nepřirozené. Zdravotnictví se z nich vytrácí, komické a parodické situace převažují nad šťastnými nebo vážnými momenty, kterých je zdravotnictví plné."

Jak to vidíte s obsazením rolí?

Jiří Skalický: „Nejsou lidi. Vidím to minimálně na dvojrole s omezenými dialogy. Zdravotnický personál většinou mlčky kmitá nebo vysvětluje přibližně totéž v plných nemocničních čekárnách. Ve třísměnných provozech sice lékaři a sestry pusu otevírají stále, ale to lapají po dechu."

Ladislav Novotný (důchodce): „V nemocnici ani v praktických ordinacích není dostatek sestřiček a doktorů. Na ambulancích jsou často zástupy pacientů, ne prázdné chodby jako ve filmech. Medicína je boj o život a zdraví, plné soustředění. V seriálech se to moc zlehčuje."

Lenka Svobodová (studentka): „Líbí se mi, že v seriálech je hodně mladých sestřiček a lékařů, mají zájem o medicínu, o pacienty, jsou svědomití. Myslím, že to na diváka působí motivačně. V praxi ale lékaři a sestřičky chybí a tak vesele to v ordinaci nevypadá. Vidím to na scénku doktor, jedna sestra, divácky nezáživné opakující se anamnézy, diagnózy, léčba, papíry a papíry, které se vypisují, ukládají do počítačů."

Co kvalita poskytované péče?

Jiří Skalický: „Zdravotnictví je u nás na vysoké úrovni a má vynikající výsledky i u nemocí, které byly nedávno prakticky neléčitelné. Seriály se kvalitou péče chlubí oprávněně. Problémy mají praktičtí lékaři, kteří musí pacienty posílat na odborná vyšetření, diagnóza a léčba se protahuje a je to na další díl seriálu. Pacienti mají sklon nadužívat antibiotika. Zajímavé je, že v realitě slýchám negativní názory na nadstandardy, v seriálech jsou každodenně vychvalovány jako zdroj příjmů a spokojenosti; samostatný pokoj, zařízení, externí specialisté, rychlost neakutních zákroků, plastiky po operacích atd."

Ladislav Novotný (důchodce): „Seriály ukazují složité a odborné zákroky prováděné v „obyčejných" nemocnicích. Ukazují náročná vyšetření dětí nebo seniorů. Myslím, že to pomáhá, aby se lidé méně báli chodit k lékaři. Starší lidé často buď k lékaři nechodí, nebo je nadužívají."

Lenka Svobodová (studentka): Někteří lidé si chozením k lékaři kompenzují nedostatek sociálního kontaktu a v tom je seriály spíše podporují. Film odlehčuje náročnost zákroků, stanovení přesné diagnózy a péče. Lidé mohou mít dojem, že ať udělají cokoli, lékaři je spraví."

Zmínili jste rychlost vyšetření, jak je to doopravdy?

Jiří Skalický: „V seriálech, stejně jako v realitě, se na urgentní příjem řítí sanitky, pacienti mají přednost, vyšetření se dělají přednostně. Problém je dostupnost neakutních vyšetření. Pacient má žádanku, dozví se, že má zavolat za 2 měsíce a pak dostane termín za další měsíc. Většina lidí jde k lékaři, protože se necítí dobře, důvody mohou být vážné. Budu pracovat na tom, abychom se seriálům přiblížili."

Ladislav Novotný (důchodce): „Mám spíše negativní zkušenosti. U praktických lékařů pacienti dlouho čekají. Na vyšetření zase čekají, pak na výsledky. Většina lidí, co znám, uznává, že akutní problémy, sanitky atd. fungují dobře a o pacienty je ihned postaráno."

Lenka Svobodová (studentka): Souhlasím s hodnocením u akutních případů. U neakutních stavů bychom mnoho divácky atraktivního asi nenatočili. Hrdina by čekal v čekárně, pak by dostal žádanky na vyšetření, čekal by ve více čekárnách a pak by si šel sednout pro výsledky do té první čekárny."

Co volný čas lékařů a sestřiček?

Jiří Skalický: „Doktoři a sestřičky, zejména v nemocnicích, mívají velké množství přesčasů, z mého pohledu jeden z velkých problémů ve zdravotnictví. Když se dostanou ze směny, vletí tak do sámošky, zkontrolují děti, jestli jsou naživu, a nakrmí psa. Vidím to do reklamy na vysoký tlak, choresterol, nebo stres."

Ladislav Novotný (důchodce): „Nemám osobní zkušenosti. Lékaři a sestry v nemocnicích pracují na směny, to je náročné, komplikuje to normální věci v životě. Praktičtí lékaři a sestřičky, specialisté mají běžnější pracovní dobu. V seriálech to vypadá, že jsou na tom všichni stejně, ale nejsou."

Lenka Svobodová (studentka): „Myslím, že lékaři a sestřičky v nemocnicích mnoho volného času nemají a že jsou po práci unavení. V pracovní době těžko nakupují nebo vyřizují soukromé věci. V seriálech je to úplně normální. Lidé tak práci lékařů nevidí objektivně a lékařskou péči třeba nadužívají."

Co administrativa?

Jiří Skalický: „Tady vidím pěkné scénky. Lékaři mají v ruce častěji klávesnici počítače než pacienta. Lékaři a sestřičky si rvou vlasy nad stohy papírů, minimálně z poloviny zbytečných a v čekárnách mezitím fyzicky i psychicky kolabují pacienti."

Ladislav Novotný (důchodce): „Když jdu k lékaři, věnuje se mi, papíry moc nevyplňuje. Ale ordinační hodiny nejsou třeba každý den a některé dny jsou krátké. Jedním z důvodů je administrativa, které je moc. V seriálech se papírování neřeší nebo jen tak mimochodem."

Lenka Svobodová (studentka): „Kdyby to mělo být po pravdě, tak by polovinu seriálů z lékařského prostředí tvořila administrativa. Neaplikovatelné jak ve filmu, tak ve zdravotnictví. Pokud se nezbavíme podstatná části administrativy, tak to vidím na horory."

Nemocniční stravu seriály kritizují.

Jiří Skalický: „Nemocniční strava je využitelná jako prostředek na snížení chuti k jídlu a redukční dietu. Pro divácky vděčné scénky. Některá nemocniční zařízení jsou na tom lépe, jiná hůř, ale obecně je třeba zlepšit kvalitu, kvantitu i rychlost roznášky, což ovšem souvisí s nedostatkem personálu. Mimochodem, lékaři a sestřičky jedí většinou to, co pacienti mimo diety."

Ladislav Novotný (důchodce): „Většina lidí, co znám, říká, že nemocniční strava je hrozná. Lékaři a sestřičky v nemocnicích mají jistě omezený čas na jídlo a jedí to stejné co pacienti. U praktických lékařů a specialistů jsou polední přestávky, myslím, že tam není rozdíl s jinými profesemi."

Lenka Svobodová (studentka): „Nemocnice není hotel a pacienti stravu neplatí. Hodně pacientů má diety, specifickou stravu. Myslím, že požadavky by měly směřovat ke zdravé stravě s dostatkem potřebných živin, vitamínů a toho, co nemocní potřebují."

Mohou se lidé řídit lékařskými radami odkoukanými v seriálech?

Jiří Skalický: „Ani náhodou."

Ladislav Novotný (důchodce): Někdy ano, někdy asi ne."

Lenka Svobodová (studentka): „Filmy jsou pohádka, ne realita, takže ne."

Zdroj: Redakce Pardubice ŽIVĚ (AP, AK)
Foto: ilustrační CC0 Creative Commons