„I v dabingu musíte mít štěstí," říká český Schwarzenegger, Depardieu nebo Redford

Přelouč – Cenu Františka Filipovského za dlouholeté mistrovství v dabingu získal v Přelouči oblíbený herec a dabér PAVEL SOUKUP. Jeho hlasem promlouvají takové světové hvězdy, jako jsou například Arnold Schwarzenegger, Gérard Depardieu, Robert Redford či Burt Reynolds. V Občanské záložně pak Pavel Soukup ochotně poskytl rozhovor serveru Pardubice Živě.

Jaký to je pocit, když člověk získá cenu za dlouholeté mistrovství v dabingu?   

Má to dvě polohy. Samozřejmě, že jsem vděčný a do Přelouče jsem přijel moc rád. Na druhou stranu, jde o cenu za celoživotní mistrovství, takže jsem si cestou sem všímal trochu víc i hřbitovů. Ne, to byl pochopitelně vtip. Teď vážně. Já už jsem v Přelouči dostal v roce 1998 Cenu diváků. To beru jako své zatím nejvzácnější ocenění, které mám doma dodnes a dvě hlavičky, které jsou jeho součástí, vytrvale zbavuji prachu. Ale tehdy jsem bohužel neměl šanci si pro cenu dojet osobně, což mě pochopitelně hodně mrzelo. Tentokrát už jsem dorazit mohl a oficiálně poděkovat jak Herecké asociaci, tak městu Přelouč, ale i jejich obyvatelům za to, že si na mě vzpomněli. To je od všech moc milé.  

Co pro vás znamená dabing?

Dabing je bezvadná herecká disciplína. Krásná, vzrušující, zábavná. Když máte štěstí na dobré filmy, přijdete do báječné společnosti a závidíte hercům, že dostali takové nádherné příležitosti. 

Vy sám preferujete spíše dabing nebo originál?

Rozhodně originál, ale dabing sám potřebuji. Jazykově jsem velmi zaostalý, protože nás nutili povinně se učit slovensky a rusky, a tak nejsem schopný se bez překladatele nebo dabingu obejít. Bez této složky bych z filmu vůbec nic neměl.

Jak hodnotíte úroveň českého dabingu?

Do toho se nebudu vůbec pouštět. Ale nikomu nic nezazlívám. Buď máte, nebo nemáte štěstí a někdo ho třeba nemá a narazí na film, který se vlastně nedá nadabovat kvalitně a pak se to s ním třeba dlouho táhne. Jednou jsem měl dabovat Depardieuho, a to byl ještě v dobré kondici a nepouštěl se do svých politických hrátek. Šlo o snímek, který se točil snad na jeden záběr. Na venkovské hostině byl dlouhý stůl plný hostů a všichni tam jedli, pili a mluvili přes sebe. S tím se nedalo nic dělat. Text nebyl prakticky žádný, muselo se improvizovat, jenže tak báječně, jako to uměl František Filipovský, to prostě nešlo. Doufám, že ten film s tímhle dabingem nikdo nikdy neviděl, dnes bych se za něj asi styděl. 

Jací jsou vaši oblíbení herci, které rád dabujete?

Mám rád všechny, co dobře hrají. Ti pak většinou účinkují v kvalitních filmech. Samozřejmě se může stát, že člověk spadne třeba do venezuelské telenovely a pak se z ní snaží vykroutit. To se mi jednou skutečně podařilo a bylo to ode mne nefér. Když se herec pustí do práce, měl by ji dokončit. Nejsem na to pyšný, že jsem odešel, ale někdy to je zkrátka k nevydržení. Většinou to je tak, že čím lepší film je v originále, tím snazší pak bývá i dabing a s větší chutí se pak pokoušíte vytvořit spojení mezi vámi a tím, koho dabujete. Je to maličko schizofrenie, kdy dabér si hraje na herce v originále.

Cenu Františka Filipovského za dlouholeté mistrovství v dabingu jste dostal společně s Viktorem a Janou Preissovými a Janem Kanyzou. Potkali jste se někdy spolu při společné práci?

Ano. V televizním seriálu Pohotovost jsem se potkal s Janem Kanyzou. Právě tam začínal s Georgem Clooneym, který zde hrál lékaře. Byla to asi nejvděčnější role z celého seriálu a George Clooney tehdy zlámal snad všechna ženská srdce. To Jan Kanyza už měl na rozdíl od něj svoje za sebou, ten už zlámal dost ženských srdcí i předtím. (smích) Já jsem v Pohotovosti daboval černošského doktora Petera Bentona, jehož představitel Eriq La Salle se pak pohádal s produkcí a ze seriálu odešel před jeho koncem.

A s manželi Preissovými jste se v dabingu potkal také?

To bylo ještě v dobrých časech filmového dabingu u režisérky Blanky Novákové. Šlo o seriál Na východ od ráje. Přišel nám hodně povedený, dali jsme si s ním práci a moc nás bavil. Domů jsme pak odcházeli spokojeni a doufali, že diváci budou také. 

Kromě dabingu hojně namlouváte také audioknihy.

U nich jsem nejšťastnější. Tam jsem si svým pánem. Navíc mám to štěstí, že dostávám krásné tituly. Celý život jsem zvyklý číst a miluji to, takže jsem opravdu jako ryba ve vodě. Přímo blahem bez sebe. Letošní letní prázdniny jsem doslova pročetl. Jedna kniha měla 1650 stran, druhá 850. Byly to nádherné romány. Ale i teď mám práci každý den, je to velmi pestré a rozmanité a čas mi utíká. A teď jsem navíc v Přelouči dostal tu cenu za celoživotní mistrovství…

Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ
Foto: Igor Sviridov