Jak z malýho chlapečka rock udělal dědečka. „Simulanti" s Vránou pobavili ve dvoře divadla

Pardubice – Jak vesničtí hoši k bigbítu přišli aneb Z malýho chlapečka rock udělal dědečka. Vzpomínkový muzikál pro jednoho herce a bigbítovou kapelu byl k vidění ve čtvrtek 16. února 2023 večer na Malé scéně ve dvoře Východočeského divadla.

V hlavních rolích kapela Simulantenbande a herec Josef Vrána

V hlavních rolích tohoto představení účinkovala skupina Simulantenbande a herec Josef Vrána. „Měl jsem radost, že jsem mohl znovu stát na prknech Východočeského divadla," nechal se slyšet dlouholetý člen pardubického souboru Josef Vrána. Ten se objevil v roli vypravěče příběhu dvou členů formace Simulantenbande Petra Vojtíška a Jaroslava Hovorky.

Pro „bigbít" se rozhodl po koncertě skupiny Olympic 

Současný frontman kapely a rovněž přednosta Interní kliniky Pardubické nemocnice Petr Vojtíšek se rozhodl stát „bigbíťákem" v roce 1964 po koncertě skupiny Olympic, která tehdy byla spíše doprovodnou kapelou populárních zpěváků a zpěvaček. Za 720 korun od babičky si koupil svou první elektrickou kytaru a s Jaroslavem Hovorkou založili Badgers. 

„Chtěli jsme hlavně balit holky, ale brzy jsme zjistili, že zatímco hudebníci hrají, nehudebníci s nimi pak odcházejí. Postupem času jsme si na to zvykli," usmál se Petr Vojtíšek, jehož kapela Badgers po sedmi měsících zkoušení v Pionýrském domě v Čáslavi dostala nabídku zahrát 9. května 1966 k výročí osvobození na stadionu ve Vodrantech. „Zatímco Rolling Stones na stadionech končí, vy jste tam začínali," glosoval začátky muzicírování svých spolužáků po letech další absolvent čáslavského gymnázia.

Na venkově angličtina kupodivu nevadila

„Kdo může říct, že na premiéře na stadionu má 400 diváků a k tomu vojsko a milici," položil řečnickou otázku Jaroslav Hovorka. Po několika skladbách Beatles a Beatmen zaznělo Satisfaction od Rolling Stones. „Hned potom dechovka zahrála Internacionálu," dodal kytarista dnešních „Simulantů".

„Na štace jsme tehdy jezdili i v hasičském voze. Na venkově tehdy kupodivu nevadilo, že hrajeme pouze anglicky," přiblížili oba autoři, jejichž kapela v Čáslavi pomáhala rozjíždět i hudební klub. „Když se otevíral, stály před ním davy. Na bigbít bylo plno furt," podotkli muzikanti, kteří se od roku 1966 snažili být českými hippies v mezích zákona a pokoušeli se rovněž o psychedelickou muziku.

„Jako komické číslo jsme zařazovali instrumentální pásmo sovětských písní Brežněv Show. Smích nás ale brzy přešel. Bylo nám jasné, že se po maturitě rozejdeme, ale že to bude kvůli invazi vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa, to nás nenapadlo," přiznali oba autoři, jejichž roztomilá rekonstrukce hovorů členů kapely i humorné přiblížení její historie nepostrádaly nápad, energii a vtip. Skvělé výkony všichni „Simulanti" podali též během živého muzicírování.

Kapelu dali dohromady dva lékaři  

A proč název Simulantenbande? Protože kapelu dali dohromady dva lékaři. Zbytek mužstva prý tvoří jejich pacienti – simulanti. „Ale pozor! I lékaři občas simulují," uzavřel Jaroslav Hovorka.

Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ
Foto: Simulantenbande