„Jako hradecký rodák jsem rivalitu s Pardubicemi nikdy nevnímal," svěřil se herec Jaroslav Plesl
Pardubice – Přestože je rodákem z Hradce Králové, do Pardubic podle svých slov jezdí velmi rád. Tentokrát zavítal do Východočeského divadla na GRAND Festival smíchu. Na soutěžní přehlídce nejlepších divadelních komedií se objevil s pražským Dejvickým divadlem. V inscenaci Každý má svou pravdu ztvárnil postavu Lamberta Laudisiho. Řeč je o herci JAROSLAVU PLESLOVI.
Jaké dojmy jste měl z festivalového představení?
Dojmy jsem měl ty nejlepší. Do Pardubic jezdím moc rád, přestože jsem Hradečák.
Vzájemnou rivalitu mezi Pardubicemi a Hradcem Králové jste nikdy nevnímal?
Ne. Opravdu ne. Už asi od 10 let jsem do Pardubic jezdil vláčkem na výlety. Vždycky jsme prošli město až k zámku. Pardubice vnímám jako moderní, inteligentní město. Pokaždé, když sem zavítám s divadlem, tak cítím, jak bystří a citliví diváci se smyslem pro humor tady jsou. A ani to nesouvisí s tím, že do Pardubic často s Dejvickým divadlem míříme na GRAND Festival smíchu, kde by diváci asi mohli tušit, že by se měli smát. Ale také by mohli být na nás přísní a smát se nemuseli.
Jak se díváte na GRAND Festival smíchu jako soutěžní přehlídku čistě divadelních komedií?
Je moc dobře, že existuje, a to i v dnešní době, která je hodně složitá. Museli jsme řešit koronavirovou pandemii, teď je to válka na Ukrajině. Mám dojem, že za poslední dobu se diváci trošku proměnili. Přijde mi, že jsou vstřícnější, pozornější a jdou nám, hercům, víc naproti. Mám pocit, že mají otevřenější vnímání a srdce. Ale to samé se děje i u herců. Pocit vzájemnosti, toho, že spolu můžeme být a sdílet společně čas, kdy se můžeme smát, dojímat nebo prožívat jakýkoliv příběh, je velmi silný. Asi si těch chvil všichni víc vážíme.
A co vy a komedie?
Komedie je náročný žánr. Aby byla komedie opravdu vtipná a lidé se jí smáli, to není jen tak. Nejhorší je, když se mluví o úsměvné komedii. To většinou bývá komedie, která vůbec není k smíchu a lidé se jen tak usmívají. Ale já jsem přesvědčen o tom, že u komedie by se divák měl skutečně smát. Tak jsem byl rád, že v případě představení Každý má svou pravdu na GRAND Festivalu smíchu se to skutečně dělo.
Jak vnímáte pardubické publikum?
Přijde mi, že tu lidé jsou zvyklí chodit do divadla. Mají s komediemi bohaté zkušenosti a umí být i kritičtí. Je pro mě velkou odměnou, když se pardubičtí diváci smějí. A to se nyní povedlo a my, herci, jsme za to byli šťastní.
V čem osobně vás nejvíc zaujala hra Každý má svou pravdu?
V Dejvickém divadle jsme ji pojali jako situační hru z kuchyně, i když původně vznikla jako salonní hra. Je od Luigiho Pirandella, nositele Nobelovy ceny za literaturu. Přijde mi, že je mimořádně nadčasová a chytře napsaná. Ze salonu před 100 lety jsme ji posunuli do období těsně před druhou světovou válku, do časů, kdy Itálii ovládal fašismus. Myslím, že tento zdvižený prst hodně konvenuje s dnešní dobou, kdy se lidé hodně smějí, ale někde za rohem zuří válka. A toto temno, ten mrak, vibruje nad touto inscenací. V ní hlavní postavy touží odhalit nějaký privátní skandál, zatímco se za okny dějí daleko podstatnější události, která ta společnost ve své malosti nevnímá a potom na to strašně doplatí. Právě v tom je naše inscenace aktuální i dnes.
Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ
Foto: www.dejvickedivadlo.cz
