Jarek Nohavica v Ideonu: „Měl jsem pocit, že mě už nic nemůže zaskočit. Přežil jsem komunisty, vojnu, chlast… A pak přišel covid!"
Pardubice – „Uvědomil jsem si, jak ten čas letí," zahájil svůj koncert v pardubickém Ideonu známý folkový bard Jaromír Nohavica. „Naposledy jsem tu byl před 4,5 lety. Tehdy jsem měl pocit, že už mě nic nemůže zaskočit. Přežil jsem komunisty, vojnu, chlast… A pak přišel covid," konstatoval populární písničkář.
To nejhorší už snad máme za sebou
„Bylo to nelehké období. Každý si z něj odnesl nějakou zkušenost. Vím, že to někomu možná bude znít tvrdě, ale zjistil jsem, že někteří lidé jsou fakt svině," nebral si servítky Jaromír Nohavica, který ale věří, že to nejhorší už snad máme za sebou.
„Všechno jste zdolali, vypadáte skvěle a máte plno energie a síly," pochválil diváky v Ideonu. „Je to příjemný sál a vidím, jaká intelektuální elita se zde sešla. Navíc dostat se na koncert teď není úplně jednoduché," poznamenal při pohledu do vyprodaného hlediště.
To bylo svědkem mimořádného večera, během něhož Nohavica servíroval jednu lahůdku za druhou. Každé písni dokázal vtisknout svou osobitou náladu a atmosféru. Pardubické publikum to dovedlo náležitě ocenit. „Mám obrovské štěstí, že vás mám," děkoval „Jarek" obecenstvu, které potěšil s akordeonistou a klavíristou Robertem Kuśmierskim a bubeníkem Pavlem Plánkou.
Pardubický koncert si společně užívali
S podporu svých přátel a jednoduché scény, které dominovala světelná show šitá na míru jednotlivým písním, se Nohavica představil v hloubavé i rozverné poloze. A bylo na něm vidět, že si pardubický koncert užívá společně s publikem.
Bylo tak vlastně skoro jedno, jestli jde o známé hity, jako byla Kometa, Dokud se zpívá, Mám jizvu na rtu, Muzeum, rozjuchaný Pěterburg nebo pecka Ostravo či „dětské" písně z alba Tři čuníci. Svůj příběh a posluchače si našly ve čtvrtek večer snad všechny skladby, které zazněly. Jako kdyby si Nohavica i diváci uvědomovali, jak vzácný takový okamžik, jako koncert v pardubickém Ideonu, a to stále ještě v době covidové, může být…
Autor: Tomáš Dvořák
Foto: Luboš Jeníček
