Jiří Ševčík – Skoro všechno nej
Pardubice – Tam, kde by se mělo slavit, neboť východočeský Pirate Swing band uzavírá první dekádu své existence, přichází zakladatel, zpěvák a producent Jiří Ševčík se zpovědí. Otevřenou, navýsost osobní a strhující. Pouť kluka ze Smiřic od dechovky přes šoubyznys a swing až po Muže z Manhattanu, písně, v níž s jeho kapelou nezpívá nikdo menší než Freddie Mercury.
Originální reflexe 90. let, jakou byste jinde hledali jen stěží, i úspěchy puncované světovými hitparádami. Kniha se jmenuje Skoro všechno nej, vydává ji nakladatelství ART STORM CZ a předmluvou ji opatřil samotný Mercuryho producent a autor hitu Barcelona, Mike Moran.
„A je v ní opravdu skoro všechno nej. Nej totiž může být nejlepší i nejhorší. Je to úsměvné ohlédnutí nejen za dráhou kapely, ale i za tím, co jsem měl potěšení zažít. Nikdy mě nenapadlo, že si podám ruku s lidmi jako Elton John, George Michael, David Bowie nebo Queen. Při psaní knihy jsem zjistil, že když jsme v 90. letech začali dělat rádio Panag, později rádio Life, byl to nějaký větší plán shůry, který se odehrál bez mojí účasti. Až zpětně si říkám, že to dávalo smysl, akorát mi to tehdy nedocházelo," říká píšící zpěvák sinatrovského ražení Jiří Ševčík, pro něhož jsou typické chytré bigbandové aranže klenotů popu i swingové cítění včetně „flákavé" elegance. Vždyť Piráty ocenili nejen Queen, ale i Jiří Suchý či Karel Gott.
„K rock/swing metamorfóze zahřmělo, když Michael Bublé jako jednorázový bonbónek vydal swingovou aranž queenovského rockabilly, Crazy Little Thing Called Love. Po získání ostruh, jež mi bylo dopřáno si vysloužit na postu sólisty big bandu Felixe Slováčka, jsem cítil, že bych chtěl zkusit jednak ukojit svoji vášeň v podobě záliby v rockové muzice a současně se pokusit tak skvělý a radostný žánr, jako je swing, zbavit určitého jha. Nejlegendárnější nahrávky tohoto stylu jsou již staršího data, proto se dlouhou dobu bral za „hudbu pro starý lidi" a přistupovalo se k němu s jakousi černobílou pietou. Bublé ukázal, že to jde i jinak a aranžér Radek Škeřík zase, že to umíme i u nás. Z kanadského výstřelku tedy vzešla kompletní specializace českého Pirate Swing Bandu. A tak to všechno začalo," odhaluje autor.
Letos uplynulo deset let od prvního veřejného vystoupení kapely na střeše Východočeského divadla. „Tehdy jsme vůbec nepředpokládali, že se dostane až do CNN International a dráha kapely začne tím, že video na YouTube náhodou uvidí Peter Freestone a Queen nám učiní nabídku. Chtěli jsme toto výročí uctít mnoha způsoby. Šlo o koncert s Komorní filharmonií Pardubice, který se musel dvakrát přesunout, open-air ve Žďáru nad Sázavou, výroční Galakoncerty s Danem Bártou nebo koncert v Semaforu. Jenže zasáhla pandemie. Bylo důležité však nebrečet a něco dělat. Napnul jsem síly a snažil se, co šlo, přesunout na jiné termíny. Naštěstí se to ve většině případů povedlo," prozrazuje a dodává, že vstupenky na letošní Galakoncerty, které se uskuteční 2. prosince v pardubickém Domě hudby, 16. prosince v královéhradeckém Aldisu a 18. prosince v Roškotově divadle v Ústí nad Orlicí, už jsou v prodeji.
Před lety Pirate Swing Band zazářil ve švýcarském Montreux na oslavě nedožitých pětašedesátin Freddieho Mercuryho, před časem tam pokřtil charitativní singl s písničkou Eddieho Howella Man from Manhattan, na níž zpívá a hraje na piano Freddie Mercury, na kytaru Brian May a světácký švih jí dává východočeský Pirate Swing Band Jiřího Ševčíka. A ještě v produkci Mika Morana. Skladba bodovala v žebříčcích mnoha zemí a 100 % výtěžku z projektu putuje Freddieho nadaci Mercury Phoenix Trust, bojující proti AIDS.
Mercuryovské album Pirátů, We Will Swing You!, dokonce získalo zlatý punc „oficiálně schváleno Queen", což se v minulosti podařilo jen londýnské Královské filharmonii.
„Myslím si, že leckdo od knížky očekává, že to bude triumfální popis nějaké cesty. Popis cesty to je, ale je všechno, jen ne triumfální. Jsem toho názoru, že když se člověk nepřizná k tomu, co podělal, tak mu nikdo nebude věřit ani ten zbytek. Cílem knihy je, aby lidi pobavila a vtáhla natolik, aby na chvíli zapomněli, co je trápí. A to si myslím, že je cíl kultury obecně," sděluje Jiří Ševčík.
Rodák ze Smiřic otevřeně, s humorem a odzbrojující sebeironií vypráví o dechovce, o osobnostech, které potkal, o konzervatoři i o tom, jak se dostal k tomu, že mu Elton John téměř rozdrtil pravici, nebo jak několik hodin preludoval na klavír v jednom hotelu a podplatil místního pianistu jenom proto, abych mohl na vlastní oči vidět Davida Bowieho.
„Všechno to směřovalo k momentu, kdy jsem si řekl, že bych zkusil mít vlastní kapelu," dodává.
Součástí knihy je i obsáhlá kronika Pirate Swing Bandu a exkluzivní fotopříloha.
Rozšířená verze publikace (dostupná pouze v e-shopu a na koncertech) obsahuje i speciální CD s nevydanými nahrávkami kapely, hosty (Spejblem a Hurvínkem a pianistou Ondřejem Kabrnou) a třešničku na narozeninovém dortu tělesa, melodii z filmu Četník a mimozemšťané v tanečním remixu známého DJe Michaela C.
UKÁZKA:
Poslední den pobytu na Manhattanu byl rozchod a mě zatkla policie za chůzi po ulici bez trička (35 stupňů, tak vo co de?). Po přímluvě našich amerických přátel ve stylu „oni jsou z východní Evropy, tam je všechno jinak", mě teda zase naštěstí pustili. Ale pocit, kdy máte na rukou za zády želízka a stokilovej uniformovanej bengoš vám tlačí ksicht na kapotu auta NYPD, ten už znám, holobrádci. Sorry za lehce machrovací akční odbočku, to odpoledne se přihodilo i něco daleko zajímavějšího.
Coney Island. Jediný místo v NYC, kde se dá koupat v moři, tu prkennou promenádu s ruským kolem určitě znáte z filmů. Jdu se takhle ve slipovejch plavkách (ano, ta odpornost se tenkrát nosila) projít až na nejzazší cíp pláže a do podniku úplně bokem si vlezu koupit grilovaný kuře a pití. Najednou mi div nevypadnou oči z důlků a hrozně chci, aby tady se mnou byl můj rockovej učitel. U oprýskanýho zelenýho baru stojí jen v kraťasech Mick Jagger s manželkou Jerry a dětma a v záklonu pije pivko z plechovky. No to mě poser. Promiňte, to nešlo říct jinak. Kdyby mi tohle někdo vyprávěl, nebudu mu věřit ani slovo. Ovšem co teď? Nemůžu jít za ním, jak nějakej vyplesklej tydýt, to je nevhodné a společensky nepřijatelné, jak poznamenala Molavcová v Saturninovi. Musím na to nějak od lesa. Překotné hledání lesa mi zabere asi čtyřicet minut předstíraně nonšalantního sezení v rohu… a nenajdu ho. Mezitím už ale hvězdná rodinka začíná balit saky paky a já se odhodlám k rozhodujícímu výpadu, teď nebo nikdy! „Excuse me sir, are you who I think you are?" (Promiňte pane, jste ten, kdo si myslím, že jste?), vykoktám. Netlem se, nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo, navíc už odcházeli. Jagger ani pikosekundu nezaváhá a okamžitě vypálí: „Yes, I am John Lennon." Hned poté se rozchechtá jak Rumburak na konci většiny dílů Arabely, praští mě do bicepsu a můj stříbrnej foťák Olympus, kterej svírám v nervózně upocený dlani, automaticky podá Jerry, ať nás vyblejskne. Ťuknem si pivem a jsou v trapu.
Tohle rozdejcháváte tejden, přinejmenším. Nějaká socha Svobody a podobný turistický rádobyatrakce vám pak přijdou úplně bezvýznamný. S Mickem se za několik let potkáme znovu, ale to už budem oba oblečený a nebude to v New Yorku. Takže víš jak.
O kapele www.jirisevcik.com/band
Reference www.jirisevcik.com/reference
Oficiální Facebook profil www.facebook.com/PIRATESWINGBAND
YouTube kanál www.youtube.cz/JiriSevcik2
Soundcloud kanál https://soundcloud.com/jiri-sevcik-1
