KOMENTÁŘ: Příprava na velkou vodu. Je cílem nových úprav a regulací vyhnat lidi od řek?
Lidé odnepaměti stavěli svá sídla podél vodních toků. Voda byla vnímána jako nositelka života. A také ohrožení, to v případě jejího rozlití mimo koryta řek a potoků. Aktuální úpravy a regulace se ale mohou jevit jako počátek snah, jak historické spojení člověka a vody zpřetrhat. Alespoň tak se může zdát aktuální veřejná vyhláška Krajského úřadu Pardubického kraje, která stanovuje aktualizace rozsahu záplavového území podél řeky Chrudimky.
Je jasné a zřejmé, že je nesmysl podporovat výstavbu v místech, kde hrozí časté záplavy. Na druhé straně, z mapové přílohy dokumentu je zjevné, že vágně stanovený termín „zbytkové ohrožení", který se zřejmě překrývá se stanovením pětisetleté vody, barví do žluta velkou část Starého Města včetně okolí pardubického zámku a Bílého Předměstí. Podobně je tomu podél toku Chrudimky v Chrudimi, městě, které řece dalo jméno.
Nikdo nerozporuje, že na riziko velké vody se má upozorňovat. Máme všichni v paměti ničivé povodně, které způsobily obrovské škody. Na druhé straně takovéto upozornění může, a bohužel je více než pravděpodobně, že skutečně povede, ke zvýšení nákladů obyvatel žijících v takto zabarvených územích. Pojišťovny zvýší pojistky, úřady zkomplikují přestavby, o významných rekonstrukcích a novostavbách ani nemluvě.
V dokumentu se například velice vágně píše o omezení skladování odplavitelného materiálu. Tím ale může být z pohledu pětisetleté vody skoro cokoli, třeba i zaparkovaná auta. Nehrozí tedy v takto zabarvených územích plíživý nástup zákazu parkování? Na tuto a další otázky by měl krajský úřad odpovědět. Když se totiž něco vyhlásí, mělo by se sdělit jedním dechem i „B", a to dopad podobných vyhlášení na občany v dotčených oblastech.
Na tomto místě je vhodné připomenout, že boj proti povodním se má svádět na území celého povodí, území měst je až posledním místem této bitvy. Základem je vhodné využití krajiny a podpora tvorby přirozených protipovodňových opatření v ní.
Klíčem protipovodňových snah je vodu v krajině co nejvíce zadržet, ideálně ještě před tím, než se dostane do koryt řek. A když už se do nich dostane a začne stoupat, jsou nejpřirozenější a nejlevnější protipovodňová opatření ta, která umožní vodě rozlít se v místech mimo zástavbu. Když se naopak velká voda přiblíží k městům, je potřeba ji nechat jejím územím co nejrychleji protéct, aby se za nimi opět mohla rozlít do krajiny, tam, kde napáchá minimální škodu.
Kdyby se tato opatření průběžně zlepšovala spolu s trvalými či dočasnými protipovodňovými zábranami ve městech, rozhodně by se barevná území ve městech zmenšila a tím by se zmenšil i tlak na peněženky jejich občanů a regulace, které jim v důsledku znepříjemňují život. Jinak skutečně mohou podobné dokumenty vytvářet dojem, že je jejich cílem, po tisíci letech soužití, vyhnat lidi od řek.
Dokument Krajského úřadu může každý do konce měsíce května připomínkovat. Místní samosprávy i občané by proto měly této příležitosti využít a přimět jeho předkladatele, aby jasně sdělil, co dokumentem sleduje, a v druhém sledu, aby vysvětlil, jaká konkrétní opatření plánuje kraj učinit pro to, aby se ona barevná území ve vnitřku měst a obcí, do budoucna zmenšila. Je zjevné, že v tomto případě by skutečně šlo o efektivní využití dotačních projektů a evropských peněz.
Autor: Jaroslav Jánský
Zdroj dokumentů: Pardubický kraj
