Lidovou kulturu v kraji obohatí dva nové zápisy…
Pardubice – Pardubický kraj vede od roku 2012 Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury a od roku 2015 zapisuje Nositele tradic lidových řemesel. Také letos se oba seznamy rozšíří, radní schválili zápis lanškrounského masopustu a podkováře Václava Ráliše.
„Při posuzování nominací tradičně spolupracujeme s Muzeem v přírodě Vysočina, které nám zajišťuje po odborné stránce oblast lidové kultury. Tentokrát jsme schvalovali Lanškrounský masopustní průvod a veselici a také Václava Ráliše, který je pokračovatelem podkovářské rodinné tradice v Pardubicích. Ocenění slavnostně předáme na podzimním setkání," uvedl 1. náměstek hejtmana pro majetek, investice a kulturu Roman Línek.
Lanškrounský masopust
Tradice lanškrounského masopustu zanikla s příchodem druhé světové války, kdy se jí spolu s Čechy účastnili také místní němečtí obyvatelé. V roce 2001 byl po dlouholeté odmlce masopust v Lanškrouně obnoven; pořádající institucí bylo a doposud je Městské muzeum Lanškroun. Obyčej se skládá ze dvou hlavních částí: dopolední ukázky zabíjaček spojených s ochutnávkou a odpoledního maškarního průvodu, zakončeného maškarním bálem. Současně probíhá také masopustní jarmark na náměstí. Masopust se koná vždy v sobotu před Popeleční středou. Lanškrounský masopust obsahuje tradiční masky, mezi nimi dominuje postava antického boha Bakcha, doplněné o další tradiční masopustní postavy medvěda, koně, kobylu – klibnu, cikánku, žida, bábu s nůší aj. Do průvodu jsou doplňovány i novodobé masky – zvířecí, pohádkové, historické, filmové i satirické masky reagující na současný život. Do masopustního průvodu a veselice se zapojuje veřejnost v počtu okolo sta osob. Přihlížejících nebo nemaskovaný počet účastníků přesahuje několik set lidí v průběhu celého dne. V regionu se jedná o ojedinělou lidovou městskou pouliční slavnost takového rozsahu.
„Členové hodnotící komise doporučili Radě Pardubického kraje zapsat kulturní statek Lanškrounský masopustní průvod a veselice na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Pardubického kraje pod názvem Městské masopustní průvody: Městský masopustní průvod v Lanškrouně. V budoucnu totiž může být tato kategorie doplňována o další lokality s masopustními průvody podobného charakteru," dodal Línek.
Členové komise v případě tohoto kulturního statku vyzdvihli především skutečnosti, že došlo téměř před 20 lety k obnovení masopustního průvodu v Lanškrouně na základě historicko-etnografického výzkumu. Výzkum byl ztížen skutečností, že se jedná o oblast, v níž došlo po druhé světové válce k odsunu německého obyvatelstva, tradiční vazby uvnitř komunity byly zpřetrhány. Obnovení masopustního průvodu pomáhá k navázání na tradice regionu a vytváření povědomí sounáležitosti obyvatel.
Podkovář Václav Ráliš
Pardubická rodina Rálišů je již šest generací spjata s podkovářským řemeslem. Během posledních tří generací se muži zaměřili na kování a péči o kopyta závodních koní, později také na péči o kopyta koní s různým ortopedickým defektem. Dědeček pana Ráliše – Václav Ráliš (narozený roku 1894) se díky svým znalostem stal vyhledávaným podkovářem pro okolní šlechtické rody (Kinští, Nosticové), jejichž vášní byly závody na koních. Ing. Václav Ráliš se mezi koňmi a v podkovářské dílně pohyboval už jako malé dítě a postupně vše odkoukával od svého otce. V době, kdy měl absolvovat vyučení v tomto řemesle, došlo ke zrušení oborů, a proto zůstal u svého otce na zkušené a po letech mu bylo studium zpětně uznáno. Dále absolvoval Stavební průmyslovou školu v Hradci Králové a VUT v Brně (stavební fakultu se zaměřením na stavební dílce). Až do roku 1989 provozoval dílnu s otcem po zaměstnání, od konce devadesátých let se věnuje podkovařině na plný úvazek. V současnosti je vyhledávaným podkovářem, jeho práci opakovaně vyžadují nejen naši, ale i zahraniční majitelé koní v rámci dostihů i mimo ně. Mezi koně, o které pečoval, patří celá řada vítězů Velké pardubické (Erudit, Libentína, Peruán, Valencio i legendární Korok). Se stejnou péčí se věnuje i stovkám dalších koní. Podkovář musí být napůl veterinář, musí mít cit a znalosti – to vše se měl možnost Václav Ráliš od předků naučit.
Zdroj a foto: Pardubický kraj
