Milovnice dálkových treků Jana Doktorová: „Ne všichni, co bloudí, jsou ztraceni"

Pardubice – Co podle vás nejvíce ovlivňuje schopnost ujít stovky kilometrů v horách? Myslíte, že je to fyzická kondice, drahá výbava nebo zkušenosti ostříleného trekaře? „Především správné nastavení mysli," řekla Jana Doktorová, která si na Cestovatelský festival do Kongresového sálu Paláce Pardubice připravila přednášku s názvem Mindset šťastného poutníka aneb Jak si užít a dobře využít dálkový trek.

Stezku Českem zvládla bez předchozích zkušeností s dálkovými treky

„Než jsem se vydala na tisíc kilometrů dlouhý přechod severní větve Stezky Českem, nebyla jsem rozhodně žádný sportovec. Neměla jsem ani příliš mnoho předchozích zkušeností s dálkovými treky. Navzdory tomu jsem zvládla trasu nejen ujít, ale především si ji opravdu užít a prožít čas na ni strávený způsobem, z něhož v mnoha ohledech čerpám dodnes," uvedla Jana Doktorová. 

Stále oblíbenější fenomén dálkových tras, který navazuje na odvěkou tradici poutnictví, v sobě totiž skýtá i obrovský prostor k sebepoznání a vlastnímu rozvoji. „Život na treku je zdánlivě prostší, více orientovaný na prožitky z vnímání krajiny a na zajištění základních lidských potřeb. V jeho průběhu k vám však bude proudit mnoho informací o vás samotných. O tom, jak přemýšlíte sami o sobě a jak smýšlíte o lidech a o světě kolem vás," poznamenala mladá cestovatelka. Důležité podle ní je i to, jaké nároky na sebe kladete a jak vnímáte své hranice a potřeby. „Nikdo z nás není superhrdina. Pokud budete vlastní tělo poslouchat víc než své ego, je to správná cesta," prohlásila Jana Doktorová.

Na cestě můžete odhalit své slabé stránky. Ale také objevit skrytou sílu 

Na dálkovém treku můžete poodhalit své slabé či stinné stránky. Zároveň dostanete ideální prostor je velmi nenásilnou formou začít pomalu obrušovat. „Zcela jistě v sobě můžete objevit velkou skrytou sílu, kterou disponuje každý z nás, a posílit tak pozitivní vztah sami k sobě," podotkla milovnice přírody, kultury a objevování světa ve všech jeho podobách.

„Je dobré se otevřít kouzlu nečekaných zážitků. A věřte, že jich bude opravdu hodně," ujistila Jana Doktorová. „Je fajn si už dopředu říct, pro co si vlastně jdete, proč se chcete vydat na dálkový trek. Čím víc důvodů najdete, tím lépe. Bude se vám to hodit, až přijde krize. A ta určitě přijde. Jde o přirozenou součást cesty. Nemá vás srazit na kolena. Má vás něco naučit, vystoupit z komfortní zóny, ze zajetých a vyšlapaných cest. Každá krize odejde. Je důležité to nevzdat," pokračovala nenapravitelná idealistka, podle níž se dálkový trek může stát zrcadlem celého života. „Najděte si vlastní cestu, která vám bude vyhovovat. I cesta může být cíl. A ne všichni, co bloudí, jsou ztraceni," upozornila Jana Doktorová.

155 centimetrů a 45 kilogramů živé váhy. A 20kilový batoh na zádech

„Možná si někdo může klepat na čelo, že absolvovat takovou cestu je šílenost. A ptát se, co z toho ti lidé vlastně mají. Vždyť často si sáhnou na dno, jsou špinaví, hladoví. Ale to vše jim může vynahradit krása a rozmanitost přírody, velkolepost krajiny, zpomalení, prostý způsob bytí nebo revitalizace smyslů," řekla frekventantka terapeutického výcviku fascinovaná lidskou psychikou. „Cesta vás naučí všímat si každé maličkosti. Dostanete se do kouzla přítomného okamžiku," dodala nadšená cestovatelka. „Při svém prvním dálkovém treku jsem byla spíš batoh na nožičkách. Můj batoh vážil zhruba 20 kilogramů. V kombinaci s mými 155 centimetry a 45 kilogramy živé váhy to asi vypadalo zajímavě," usmívala se Jana Doktorová.

Autor: Tomáš Dvořák – Paardubice ŽIVĚ
Foto: Kateřina Krejčová