„Na žádné premiéře jsem nebyla šťastnější," svěřila se textařka Gabriela Osvaldová

Pardubice – Z prvního uvedení muzikálové adaptace známého dramatu Karla Čapka Věc Makropulos ve Východočeském divadle odcházela porotkyně historicky prvního ročníku soutěže Česko hledá SuperStar GABRIELA OSVALDOVÁ podle svých slov nadšená. „Měla jsem skvělou náladu. A to jsem, prosím, na rautu po premiéře pila hlavně džus," usmívala se autorka textů písní nové inscenace Makropulos musical v exkluzivním rozhovoru pro server Pardubice Živě.

Jaké máte dojmy ze světové premiéry muzikálu, na kterém jste se sama autorsky podílela?

Teď jsem to říkala autorovi a režisérovi představení Petru Novotnému, že z žádné premiéry jsem neodcházela tak šťastná jako z této.

Čím to bylo?

Když se konají premiéry v Praze, mám pocit, že na ně chodí dost často fouňové, kteří si v hledišti sedí na rukách a netleskají. Tady to neplatilo. V Pardubicích jsem měla dojem, že diváci přišli s tím, že se opravdu chtějí bavit. Zdejší divadlo je navíc krásné. Když jsem přijela do města, tak mě tu lidé zastavovali, chtěli si se mnou povídat, kdekdo tady měl pejska. Bylo to zkrátka moc příjemné. Nehledě na to, že režiséra Petra Novotného mám velmi ráda už za režie, které dělal před tímto projektem. 

Jak se vám líbilo samotné představení Makropulos musical?

Já mu skutečně nemám co vytknout. Když jsem byla předtím všude možně na jiných premiérách, tak mne napadalo: hercům není rozumět, tohle je tam špatně, toto se mi nelíbí. Pořád jsem lezla za režiséry a sdělovala jim své připomínky, až mě pak někteří z nich vyhodili. Asi vám ani nebudu říkat, jak na mne Jozef Bednárik řval, to by zřejmě vaši čtenáři neunesli, byť to v té slovenštině bylo docela komické. V Pardubicích jsem ale Petru Novotnému neměla důvod něco kritizovat. Líbily se mi i kostýmy, scéna a celkově atmosféra v divadle, která je také velmi důležitá. Kolikrát jsem zažila, že se na jevišti sešlo několik hvězd, které se spolu nebavily, herci na sebe byli protivní, pomlouvali se. To je jistě všude, ale ve Východočeském divadle mi přišlo, že jsou fakt všichni milí. Možná je to tím, že jsme zde jen hosté, ale byla jsem tady už na Rasputinovi a měla jsem úplně ty samé pocity. Také je vidět, že lidé tu jsou zvyklí chodit do divadla a ještě k tomu hezky oblečení. Z pardubické premiéry jsem byla prostě naprosto nadšená a měla skvělou náladu. A to jsem, prosím, na rautu po představení pila hlavně džus… 

Autor: Tomáš Dvořák
Foto: Jiří Sejkora – Východočeské divadlo Pardubice