„Nejen v hospodě se často vedou řeči, které vypadají jako velký příběh. Ale mnohdy se vůbec nestanou," říká herec Roman Zach

Pardubice – Jeden z nejvyšších českých herců ROMAN ZACH byl hvězdou druhého soutěžního představení letošního ročníku GRAND Festivalu smíchu. Do Východočeského divadla v Pardubicích zavítal s inscenací Činoherního studia Ústí nad Labem Americký bizon, kde ztvárnil postavu Dona Dubrowa.

Jaké dojmy máte z představení na GRAND Festivalu smíchu?

Na GRAND Festivalu smíchu nejsem poprvé. Před lety jsme tu hostovali s hrou, která mi přišla, že se na přehlídku divadelních komedií hodila víc. Tentokrát jsem se pozvání na festival, upřímně, trochu podivil, protože Americký bizon opravdu není klasickou řachandou. Ještě, když jsme slyšeli před představením úvodní znělku a vnímali očekávání diváků, že se přišli od srdce zasmát, cítil jsem se tu opravdu nepatřičně. Ale po proslovu členky festivalové poroty, která po představení prohlásila, že je ráda, že dramaturgie vybírá i takovéto tituly, tak jsem se trochu uklidnil. Asi zde nevyhrajeme cenu Komedie roku, ale je dobře, že tady nesoutěží jen klasické řachandy.

V předchozích ročnících tu často vyhrávaly festivalové ceny i inscenace, které klasickými řachandami opravdu nebyly… 

Tak to je v pořádku. Jak jsem měl před představením opravdu smíšené pocity, tak teď, po něm, už je mám dobré. Kdybych to věděl předtím, možná bychom byli ještě lepší. (smích) 

Asi to pro vás není jednoduché představení. Text amerického dramatika Davida Mameta se zdá být poměrně obtížný…

Je pravdou, že před každým představením se scházíme a projíždíme si celý text, což není úplně běžné. Když jsem se o tomto titulu bavil s Martinem Fingerem, který hrál v jiném nastudování stejnou postavu jako já, tak mi potvrdil, že to měli úplně stejně. Tak mě trochu uklidnil, že snad na tom nejsem s pamětí tak špatně, že bych byl starý. (smích) Ale shodli jsme se s kolegy, že je to vlastně jediný kus, kdy jsme před začátkem opravdu nervózní. Jakmile člověk vleze na jeviště, tak pak už to naštěstí jede. (smích)

V čem je toto představení pro vás zajímavé?

Pro mě je to hlavně další setkání s Činoherním studiem, kde jsem působil 10 let. Ústí nad Labem je navíc moje rodné město, takže tam funguje jistý sentiment. Do Činoheráku se vždycky budu rád vracet. A Mametův text je fakt zajímavý. Musím se ale přiznat, že jsem ho četl na čtyřikrát. První den jsem si říkal, kdy už ty naše postavy, ti tři blbci, outsideři, které hrajeme, konečně vyrazí do akce. Pak jsem se k textu vrátil druhý den a pořád nic. To samé třetí den a najednou jsem došel na poslední stránku a zjistil, že do akce, o které se celou dobu mluví, nikdo nevyrazil. Až vlastně na první čtené zkoušce jsem pochopil, v čem je ten text tak geniální, že jeho bohatství je ne v epice, ale lyrice. Všichni známe to žvanění o něčem, že by se něco mělo a nakonec se nic nestane. A druhý den se to opakuje. Jak teď žiju na vesnici, tak v té hospodě se vždycky ve středu a v sobotu říkají velké řeči. Mnohé jsou dobrodružné, jiné romantické, ale vy už vlastně víte, že skutky, o kterých se mluví, se reálně s největší pravděpodobností nestanou. Ale v tu chvíli to vypadá jako velký příběh.

A co říkáte na GRAND Festival smíchu jako přehlídku zaměřenou na divadelní komedie?

Každý divadelní festival je fajn. A když jsem se díval na šíři GRAND Festivalu smíchu, na rozptyl komedií, které tu jsou k vidění, tak mi to přišlo skvělé.

Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ
Foto: Michal Klíma – Východočeské divadlo Pardubice