„Největší hurá akcí kapely Mig 21 je její samotná existence," říká Jiří Macháček…
Pardubice – Omluvil se, že se před interview nestihl oholit. „Stihl jsem si umýt jen intimní partie. Ale na rozhovor jsem lépe připravenější než před deseti minutami," prohlásil na úvod převážně nevážně míněného rozhovoru JIŘÍ MACHÁČEK, frontman populární hudební letky, která v pátek 5. a v sobotu 6. října zahájila svou letošní Hurá Tour ve vyhlášeném pardubickém hudebním klubu Žlutý pes.
Nepřipadá vám, že název Hurá Tour je u kapely vašeho typu možná trochu povrchní? To vás to hraní s kapelou i po letech pořád ještě baví nebo je to od vás jen čistý kalkul?
Je to samozřejmě čistý kalkul! Tak jako všechno, co kapela Mig 21 už dvacet let dělá. Bez čistého kalkulu by ani neexistovala!
A dá se vysledovat, jak se vyvíjí životní úroveň jednotlivých členů kapely?
S přicházejícím stářím se prodlužuje doba regenerace. Když někteří členové udělají to, že třeba polknou něco, o čemž vůbec nevědí, co to je (Jiří Macháček právě pojídá polévku – pozn. red.), tak se z toho oklepávají mnohem delší dobu než dříve. Tím i na delší dobu ztrácejí orientaci. Pak jim déle trvá návrat k nějakému stavu, který alespoň oni sami považují za normální.
Jak často se to stává? Třeba několikrát za den?
Místy už to začíná být i permanentní.
Co s tím chcete dělat?
Jsou v zásadě jen dvě možnosti. Buď se tomu budeme nějak aktivně bránit, nebo ani nepoznáme, že jsme už překročili hranici soudnosti.
Tak uvidíme, jak to teď dopadne s polknutím dalšího sousta polévky…
Vynikající! Polévka i polknutí!
Co považujete za největší hurá akci v dějinách kapely Mig 21?
Největší hurá akcí je v podstatě už samotná existence kapely. Začalo to tím, že jsme dostali nápad ji založit. A pak udržet. Nejen státy se udržují na ideálech, které byly založeny. Týká se to i kapel nebo, chcete-li, hudebních těles vůbec.
Posunul se během existence kapely váš ideál nebo zůstal stejný?
Ideál, se kterým jsme do toho šli, byl ten, abychom se vyhnuli především práci a měli větší šanci k přístupu k děvčatům, která mají ráda hudbu. Tímto ideálem se stále snažíme naše hudební těleso udržovat i nadále. Možná je to vlastně jediný tmel, který nám dává ještě dýchat.
To nepochybně. Někdy tomu mohou pomoct i efekty, které jsou nedílnou součástí vašich koncertů. Tentokrát jste oznámili, že Hurá Tour bude zářivější a barevnější. Kdo z vás v kapele nejvíc září?
Vzhledem k tomu, že vůbec netuším, že jsme něco říkali o zářivosti, tak já to rozhodně nebudu.
Ocitlo se to v tiskové zprávě k novému turné.
Pokud se to ocitlo v tiskové zprávě, tak se tomu vůbec nedivím. V tom případě bude nejzářivější ta tisková zpráva.
Takže o zářivosti členů kapely Mig 21 nemáte žádné ponětí?
Podle posledního měření zářivosti jednotlivých členů kapely, která se uskutečnila v pátek těsně před prvním pardubickým koncertem, byla hodně nízko. Ale po koncertě se výrazně zlepšila. Obecně se dá říct, že zářivost je nejnižší před koncertem. Po něm jde většinou nahoru, ale netrvá to dlouho.
Hurá Tour je hodně barevná. Proslýchalo se, že jste snad byli ochotni se na ni přebarvit, ale nakonec jste se prý nedohodli na jednotné barvě, je to pravda?
Barvu měníme během dne dost často. Pozorujeme na sobě jisté chameleonské charakteristiky. Probouzíme se téměř zelení, přesněji bledě zelení. Pak se začínáme červenat a v noci zase splýváme s tmou. Také záleží na tom, jestli hodně svítí slunko. Jsme stále barevnější, to spektrum se pořád rozšiřuje.
V Pardubicích jste svou Hurá Tour začínali. To byl záměr? Berete Pardubice jako město, které je nejvíc rozjuchané, rozradostněné?
Nacvičenost naší nové šňůry nikdy nebyla na začátku nějak valná. Proto jsme museli volit destinaci, o které tušíme, že nás tam lidé mají rádi a že i kdyby se nám zde něco případně nepovedlo, což není zase tak neběžný jev, že by nás za to nějakým způsobem nelynčovali. A navíc existuje čím dál tím víc míst, kam nesmíme, kde máme stopku. A Pardubice stále ještě zůstávají mezi místy, kde nás stále ještě diváci… řekněme strpí…
Ano, výbuchy radosti spojené s novým turné skupiny Mig 21 jsme v Pardubicích zaznamenali. Patřila k nim i exploze a požár ve zdejších dvou významných podnicích, které se odehrály v době vašeho pobytu v Pardubicích? Měli jste na nich nějaký podíl?
Nepamatuji si, že bychom zakládali nějaké požáry nebo diverzní akce. Mimo vlastní zkušebnu rozhodně ne! Ani jsme k tomu nikoho nenabádali. Já bych v tom spojitost nehledal, ale nemůžu mluvit za každého člena kapely.
Máte nějaké podezření?
Největší podezření bych měl asi sám na sebe. Ale vzhledem k tomu, že moje paměť je téměř zničená chemickými prostředky, mohu jen věřit, že s tím nemám nic společného.
A jaké byly dojmy z první části vašeho rozjuchaného Hurá Turné v Pardubicích?
Musím přiznat, že jsme to čekali mnohem horší. Do pátečního koncertu jsme dali prakticky úplně všechny síly. Před tím sobotním jsme pak přemýšleli, jak a kde je rychle nabrat. Tak jsme se usnesli, že se sejdeme a začneme alespoň přibližně včas. A to hlavně pro to, aby divák, který si případně koupil lístek na obě naše pardubické produkce, nebyl schopen rozeznat jednu od té druhé. Což pravděpodobně nebudeme schopni ani my sami…
Autor: TOMÁŠ DVOŘÁK
Foto: Ondřej Littera fotograf – Fotolittera
