Padesátiny Divadla Sklep v Pardubicích měly to, co má každá správná oslava mít…

Pardubice – Padesátiny se můžou slavit různě. Legendární Divadlo Sklep se rozhodlo pro představení 50 fláků od Sklepáků. Do něj se pokusilo vybrat pestrý mix scének a písniček, na které si jeho členové ještě dokážou za ty roky vzpomenout. A protože současně uplynulo 40 let od jejich prvního mimopražského vystoupení v Pardubicích a zároveň 25 let od doby, co Sklepáci jezdí do města perníku pravidelně, bylo celkem dost důvodů pro to, aby se na staré známé místo zase vrátili. A tak v úterý večer zavítali do Domu kultury Dukla.

Minuta smíchu pro „Jana-Pavla" Belmonda

A sláva to skutečně byla. V zaplněném sále přivítaly diváky nejprve květákové hodinky jednoho z „Otců zakladatelů" Davida Vávry, aby pomohly odpočítat minutu smíchu pro slavného „Jana-Pavla" Belmonda, který se v pondělí odebral do hereckého nebe.

„Protože šlo o zvláštní bilanční představení, chtěli jsme dát lidem takový bonus," vysvětlil David Vávra. Nabídl, že pokud si někdo z publika vzpomene na nějakou jeho báseň, pokusí se také on vzpomenout na celé její znění a zarecitovat ji. Když se však ze sálu ozvalo „Už se řítí hovno řití", David Vávra trochu zkoprněl. „Že jste si vzpomněli zrovna na tuhle," divil se, ale svůj slib dodržel.

Se svým parťákem Milanem Šteindlerem, s nímž Sklep na hromadě uhlí a brambor před půl stoletím založil, pak potěšili jako Egon a Karl v oblíbené lekci německého jazyka Alles Gute. V ní došlo i na německy zpívanou českou státní hymnu.

Žena: „Kam čumíš?" Muž: „Nikam!"

Milan Šteindler pak přiblížil střet mužského a ženského světa s konkrétní praktickou ukázkou jejich odlišností. Na klasicky ženskou zvídavou otázku „Kam čumíš?" odpověděl s typicky mužskou výřečností: „Nikam!"

Velký ohlas měl i jako filozofující romský kopáč ve dvojici s Jiřím „Fero" Burdou. Pro mladé básníky pak přispěchal s cennou radou. „Aby básník zaujal mladé, musí se stát rapperem," všiml si.

Sklepovští v Pardubicích zahráli rovněž pohádku O Sněhurce, v níž důležitou roli hraje alkohol, přidali návrh, jak měřit kruhy ve vodě, přiblížili, na co myslí go-go tanečnice, když je zrovna v práci a ukázali, co mají společného se záporožskými kozáky, kteří v roce 1676 napsali dopis tureckému sultánovi. Místo něj se však Sklepáci rozhodli v dnešní době vyřídit si účty s tím, kdo je zrovna právě teď u nás u moci…

Oslava, na kterou se bude vzpomínat

Oslava padesátin Sklepa v Pardubicích se nesla v duchu toho, co se odehrává při podobných připomínkách životních jubileí. Sešla se parta lidí, která má oslavence zjevně ráda a bylo vidět, že mu přeje jen to nejlepší, i když všichni trochu tuší, že ty nejplodnější a nejkrásnější roky už má asi za sebou. Vzpomínalo se hlavně na to dobré, občas se připomnělo něco, co se možná vytahovat ani nemuselo, ale celkově to byla oslava, na kterou budou docela rádi vzpomínat všichni, co se jí zúčastnili, protože si mohou říct, že zkrátka byli u toho. A kdo ví, kdy se zase při podobné příležitosti budou moci sejít a v jaké sestavě… I když, jak řekl v jedné z básní David Vávra: „Vzdej úhybný manévr, Sklep tu bude forever!"   

Autor: Tomáš Dvořák
Foto: Miroslav Bred Kovář