PAVEL SVOBODA: Podporou umění a kreativity v důsledku podporujeme i ekonomiku…

Pardubice – Ředitel Komorní filharmonie Pardubice, 33letý Pavel Svoboda, má za sebou náročný rok. Do vedení filharmonie nastoupil během probíhající rekonstrukce Domu hudby, poté vypukla pandemie koronaviru. Celý rok 2020 se tak musel prát s nelehkým údělem umělců a kulturních institucí během COVIDu. Dramatické období hodnotí v rozhovoru pro náš web Pardubice Živě: 

Už sedmým rokem se měl letos konat jedinečný projekt basketbalistů BK JIP Pardubice a Komorní filharmonie Pardubice, který obvykle přiláká tisíce diváků. Jak letos?

Projekt Hrajeme spolu za Pardubice VII proběhl ze známých důvodů online. V pátek 22. ledna v 16:30 zahráli populární program pro širokou veřejnost, následoval basketbalový zápas, vše na www.tvcom.cz. Zazněla Bizetova Carmen, Morriconeho Gabrielův hoboj, Mercuryho We are the Champions a celá řada dalších krásných, až legendárních skladeb. Filharmonii vedl dirigent Debashis Chaudhuri, který nedávno obdržel vyznamenání od indického prezidenta, a to jako první Čech!

Nese toto spojení hudby a sportu nějaké ovoce? Že vám třeba v publiku přibylo urostlých basketbalistů? J

Určitě to má obrovský dopad v tom smyslu, že tisíce lidí, kteří by na koncert nikdy nešli, uslyší filharmonii jako součást basketbalového zápasu. A obráceně – já byl před rokem poprvé na basketu díky tomuto spojení. A z legrace jsem se lidí ptal, kolik už dali gólů (smích).

Jste ředitelem pardubické Filharmonie, jakou roli by měla filharmonie hrát v životě města? Jaký je její úkol?

Naším úkolem je plnit kulturní službu v oblasti profesionálního hudebního umění, a to zejména skrze koncerty klasické hudby. Ve spolupráci s magistrátem připravujeme řadu krásných projektů, jejichž cílem je zpřístupnit kvalitní produkce široké veřejnosti. Podporou kreativity v důsledku podporujete i ekonomiku, takže to dává smysl. Pardubice jsou v tomto ohledu, řekl bych velmi pokrokové, existuje i memorandum „kultura pro všechny", které má podpořit dostupnost kultury i znevýhodněným občanům. Kromě klasických koncertů připravujeme třeba druhý ročník projektu Filharmonie OPEN, kdy hráči vystoupí na mnoha místech ve veřejném prostoru. 

Zrovna sport a kultura jsou odvětví mezi nejpostiženějšími pandemií. Jak zvládáte situaci ve vaší instituci?

Ano, asi hned po nemocnicích a ohrožených lidech jsou podnikatelé, sport a kultura. Ve filharmonii řešíme alternativní činnosti – natáčíme CD a audiovizuální projekty, jezdíme hrát pod okna domovů pro seniory a využíváme vzniklého prostoru k investicím a opravám, na které normálně není čas. Jak se říká „všechno zlé, k něčemu dobré". 

Pracujete v tom, co nyní vláda vnímá jako volnočasovou aktivitu, což zní skoro jako zbytečná záležitost. Naučila se už naše společnost oceňovat nehmotnou práci nebo jsme stále nějak zatíženi minulostí?

Minulost je nutně součástí dneška, byť třeba jen podprahově – obavy z autoritářství, z policejního státu, kdo četl Orwella 1984, ví. Ale rád bych byl optimistou, spousta věcí se zlepšuje a musíme se zkrátka starat sami. Přesvědčovat, argumentovat, ovlivňovat věci směrem, kterému věříme, že je správný. Pravdou je, že zrovna lidé a nejen umělci „na volné noze" jsou na tom často ekonomicky nejhůř a musíme jim pomáhat. Sám jsem byl dlouho OSVČ a vůbec nevím, co bych dnes dělal.

A měl byste pro ministry nějakou radu, jak lépe pomáhat lidem, kteří pracují v kultuře a dnes mají velmi nízké nebo žádné příjmy? Jaký by měl být recept na jejich podporu?

Nemám pochopitelně dostatek údajů k fundovanému rozhodnutí, ale férová mi přijde zahraniční zkušenost s alespoň částečným kompenzováním přiznaných příjmů živnostníků z roku 2019. Státní správa přece ty údaje všechny má! Kdo poctivě platil daně a teď nesmí vykonávat svou činnost, neměl by být trestán v takovém rozsahu.

Co vypovídá pandemie o smyslu umění, hudby, krásy pro společnost?

Uvědomujeme si, jak nám ta nádhera schází. Snad to nepovede k tomu, že si na to zvykneme. Každopádně hrozí, že z ekonomických důvodů se bude kultura opět v jistých kruzích označovat za zbytečnou. 

Věříme, že minimálně v létě by se situace kolem pandemie měla zlepšit. Plánujete na toto období nějaké netradiční aktivity, když téměř celou zimní sezónu nemůžete hrát pro veřejnost?

Jakmile to bude možné, budeme se snažit nahradit koncerty, na které již mají naši posluchači vstupenky z minulého roku. Ovšem ve filharmonii se plánuje na několik let dopředu, je to nezbytné, abychom získali špičkové sólisty a dirigenty. Proto jsou tahle „last minute" rozhodnutí v programových věcech jen kompromisem možného.

Byl jste předsedou spolku PROVARHANY, který se zaměřuje se na ochranu historických varhan. Jak se pandemie podepisuje zde? Chybí prostředky, bude chybět rok?

Založili jsme tento spolek s partou nadšených lidí, což pomohlo několika varhanám v okolí Dobrušky. Dnes na to již bohužel nemám tolik času, spolek ale funguje dál a nyní se opravuje v Opočně. Finance na varhany byly vždy menší, než by bylo potřeba. Jsem ale realistou a už jsem pochopil, že nemůže být všechno všude dokonalé a na špičkové úrovni.  Pořád si ale myslím, že bychom se o tu vysokou úroveň měli snažit. Chránit a nešetřit na těch opravdu cenných a jedinečných nástrojích, to je klíčové.

Jakou hraje hudba roli ve vašem životě?

Naprosto zásadní! Bez ní bych byl jiným člověkem. Také bych měl asi méně vyvinutý mozek, protože – jak říká doktor Petr Koukal z Národního památkového ústavu – poslech kvalitní hudby či její aktivní provozování rozvíjí tzv. tonotopické mapy a moderní výzkumy tedy potvrzují, že kvalitní umění má na člověka prokazatelně blahodárné účinky. 

Proč jste si zvolil varhany?

Chodil jsem do ZUŠky na akordeon a později i na klavír. Když jsem ale slyšel varhany, jezdil mi z toho mráz po zádech. Nádhera. Měl jsem jasno, že se to musím naučit.

Jaká je trojice vašich nejoblíbenějších hudebních skladatelů? Čím vás nejvíce uchvátili?

Jednoznačně Bach, to je hloubka a dokonalost sama. Mozartovo mistrovství je jasné a takový „náš" geniální Dvořák nebo Smetana pochopitelně patří k něčemu, co bychom jako národ měli ještě lépe prodat v zahraničí. To se ale týká kultury jako takové, je v ní obrovský potenciál. Třeba v Polsku mají Chopina brilantně zpracovaného, navíc je to jejich vývozní artikl.

Říká se, že co Čech to muzikant. Česko dalo světu řadu obdivuhodných skladatelů i interpretů, roste v Pardubickém kraji nějaký významný talent v oboru klasické hudby?

Určitě, mnoho! Tady jsem sice ve střetu zájmů, ale už tři roky se věnuji jednomu žákovi, jmenuje se Adam Suk a hraje na varhany. Talent je jedna věc, potom musí vydržet jeho zvídavost, intenzivní cvičení mnoho hodin denně a také nějaké to štěstí. Budou-li k tomu společností vytvořeny podmínky, udělá opravdu světovou kariéru. 

Pavel Svoboda, ředitel Komorní filharmonie Pardubice, absolvoval školy v Pardubicích, v Praze a v Berlíně. Jako koncertní varhaník vystupoval po celém světě, obdržel řadu prestižních ocenění (Pražské jaro, Bachwettbewerb Leipzig atd.) a založil známý Festival F.L. Věka v podhůří Orlických hor. Je ženatý, má dvě děti a žije v Pardubicích.

Rozhovor pro Pardubice ŽIVĚ
Autor: Dana Ehlová