Film čerpá ze vzpomínek na dětství, které prožil Zdeněk Svěrák za války na venkově. Svým námětem zapadá do řady fi lmů Obecná škola, Kolja a Vratné lahve, v nichž rodinná tvůrčí dvojice vypráví o různých fázích života mužského protagonisty na pozadí dějinných událostí.

Edu Součka, jeho maminku a tatínka už známe z filmu Obecná škola. Nyní jsme však v Protektorátu, kdy je rodina osmiletého Edy donucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným. Městečko, kde chlapec dosud trávil jen prázdniny, se nyní stává jeho domovem. Mladá městská rodina se musí přizpůsobit novému prostředí a také soužití pod jednou střechou s tetou a jejími příbuznými, což zahrnuje i velmi přísného dědečka. Eda má před sebou nelehký úkol: najít a obhájit své místo v místní klukovské partě, jejíž svět je naprosto odlišný od jeho městského. Čeká ho cesta k hledání odvahy, ale také k nečekaným rodinným tajemstvím, která vyplouvají na povrch. Svět dětí a dospělých se sbíhá v hledání odvahy a hrdinství. I v nelehkých dnech války může být totiž nejtěžší prokázat odvahu vůči vlastní rodině. Film vznikl podle stejnojmenné knihy vzpomínek Zdeňka Svěráka a tematicky zapadá do tetralogie filmů Kolja, Obecná škola a Vratné lahve, které vyprávějí příběh jednoho muže na pozadí dějinných událostí 20. století.

ROZHOVORY:

ZDENĚK SVĚRÁK

Co je pro vás znamená Po strništi bos?

Po strništi bos je vzpomínka na dobu protektorátu, kdy jsem byl přesazen z města na venkov a učil se tam žít. Naučil jsem se tam – a to vyjadřuje obrazně ten název – chodit po strništi bos. Opravdu jsem chodil bos, když to šlo.

Jak vznikal scénář k filmu?

Je to asi čtrnáct let, co mě Honza požádal, abych zavzpomínal písemně na dobu protektorátu. Pak si to přečetl a říká – no to je materiál, ale vůbec to nemá klenbu, musíme z toho udělat příběh. A já to nedokázal. Tak jsem to nechal deset let u ledu. Potom jsem si to znovu přečetl a už mi to připadalo, jako kdyby to napsal někdo jiný, už jsem to mohl poupravit. Nadělal jsem tam dost změn ku prospěchu příběhu, takže už to pak nějaký oblouk mělo.

To ale nebyla defi nitivní verze…

Honza to dal potom anglickému dramaturgovi, který se jmenuje Jack. A protože nám ten scénář rozcupoval, tak mu říkám Jack Rozparovač. Řekl jsem Honzovi: Víš co? Ty řezy, co chce Jack Rozparovač, udělej sám. A tak psal scénář Honza. Byl jsem pak přizván k tomu rozpáranému a pomohl jsem to třeba proveselit. A tak vznikl film na půdorysu knížky.

Čeho si nejvíc ceníte na svém synovi?

Nejvíc si na něm cením toho, že ho neopustila ta urputná snaha dát tomu to, co to potřebuje. A pak obdivuji, jak obrovský kolos řídí. To jsem v životě neviděl. Dokázal se obklopit spolehlivými lidmi, takže ho to natáčení nevyčerpávalo, protože nekřičel, nerozčiloval se, všichni jednali tak, aby byl spokojený. A nechodili, ale běhali.

Příběh popisuje vaši rodinu, jací byli vaši rodiče?

Táta byl veselý, silný kuřák, milovník anekdot. Maminka lítostivá a docela hezká. Táta nebyl tak poddajný, jako jsem byl já v Obecné škole, jako to drží Ondra Vetchý. Ondřej tu roli moc chtěl a obětoval pro ni jak kila váhy, tak vlasy, které si nechal prostříhat, aby byl plešatější. Jako byl můj tatínek a jako jsem byl já, když jsem ho hrál ve filmu Obecná škola.

A líbí se vám, jak vás hraje malý představitel hlavní role?

Představitel Edy, tedy mě, je kouzelný. To je objev. Já jsem byl taky hezký, ale ne takhle… Je to kluk, na kterého se vydržíte hodinu a půl dívat. Má trošku odstáté uši, ale to je jenom ku prospěchu. Hraje civilně, vypadá, že je nesoustředěný, neustále si s něčím hraje, ale pak když přijde před kameru, udělá všechno, jak má být, a je to důvěryhodné. Já, když se na něj dívám, tak se neubráním dojetí. Protože on mě vrací do toho krásného dětství, kdy poznáváme svět.

Nebojíte se, že lidé budou fi lm srovnávat s Obecnou školou?

Ta soutěž s Obecnou školou bude samozřejmě těžká, ale i když budeme druzí, tak to bude pořád nádherný film.

JAN SVĚRÁK

O čem je film Po strništi bos?

Je to komorní vyprávění o jedné rodině očima malého osmiletého chlapečka. Stejně jako Obecná škola, Kolja, Vratné lahve, každý ten fi lm byl komorní příběh vypraÅLvěný na velkém historickém plátně.

Kde se fi lm natáčel?

Kromě hlavního města, kde fi lm začíná, jsme natáčeli hlavně ve Slavonicích, což je město na kraji naší země, kde se na dlouhou dobu zastavil čas. Dnes je to památková rezervace, takže ať obrátíte kameru kamkoli, můžete natáčet historický film.

Hlavní roli hraje malý Alois Grec. Jste spokojený s výběrem?

Ten chlapeček má zvláštní charisma. Dokážete se do něj vcítit a přes něj se dívat na svět. Obličej mu žije a vymáte pocit, že si něco neustále myslí. Když se ho ale zeptáte: Na co myslíš? Tak odpoví: Na nic. Ale na tom obličeji vidíte, že to uvnitř žije.

Jak jste vybírali představitele dalších dětských rolí?

Děti jsme obsazovali v Praze většinou z dramatických kroužků. Udělali jsme ale také casting ve slavonické škole v naději, že najdeme někoho do venkovské klukovské party. A objevili jsme Pepu, který hraje Prcka, venkovského kluka, který je jiný, než ti Pražáci. Umí skutečně chodit bos a házet šutry. Našli jsme tam také představitelku Míly ze zahradnictví. Nádhernou dívku, která vypadá jako z protektorátní desetikoruny. Ostatní děti ze slavonické školy si zahrály v komparzu.

Jaká byla spolupráce s takovými „herci"?

Rád pracuji s dětmi. Při troše štěstí dokáží dát fi lmu velkou opravdovost, protože ještě nemají herecké manýry a situace často skutečně prožívají. Největší problém bývaÅL uhlídat děti, které stojí poprvé před kamerou, aby se nedívaly do objektivu. Když jsou ve scéně čtyři najednou, tak můžete vzít jed na to, že to některé z nich nevydrží. První dny to vypadalo, že fi lm proto nikdy nedokončíme. Ale stačilo vydržet. Po týdnu si na kameru naši herci zvykli a po dvou týdnech se už i sami režírovali.

Je pravda, že jste chtěl obsadit do fi lmu sám sebe?

Chtěl jsem, aby tatínek Fanouš byl v tomhle fi lmu podobný tomu z Obecné školy, protože je to vyprávění o téže rodině. Tehdy ho hrál můj táta a tak jsem si pohrával s myšlenkou, že bych si ho zahrál tentokrát já. Jsem tátovi podobný (když si odmyslíte jeho vousy) a mám i podobný hlas. Ale vzdal jsem to, protože bych nedokázal film režírovat a zároveň v něm i hrát.

Nakonec tedy padla volba na Ondřeje Vetchého…

Ondra Vetchý se mi strašně líbil ve fi lmu Báječná léta pod psa. Chtěl jsem, aby to bylo podobné, aby dokázal zahrát člověka, který má sám se sebou dost problémů, hlavně se svojí odvahou. Ale vím, že on poslední dobou hraje samé machry… Film je o odvaze a ten tatínek odvaÅLžný není. Věděl jsem, že Ondra by to dokázal, ale chtěl jsem mu pomoct i tím, že by prošel nějakou fyziognomickou změnou, aby si lépe představil, že je někdo jiný. Tak jsem mu řekl, že ho neobsadím, pokud nezhubne, nepřestane cvičit a neudělá něco se svým obličejem. Původně jsem myslel i na nějakou menší plastiku, na to ale nepřistoupil. Ale zhubl devět kilogramů a nechal si vyholit vlasy nad čelem a to je od něj velká oběť. Věřím, že mu tyhle změny pomohly hrát tu roli jinak, než je zvyklý.

Nabízí se srovnání s Obecnou školou, nebude to hodně podobné?

Myslel jsem si, že to bude hodně podobné Obecné škole, bál jsem se té podobnosti, abychom nenatočili něco, co už jsme jednou udělali, abychom se neopakovali. Ale už během natáčení jsme zjistili, je to jiný fi lm. S Obecnou školou má společného jen humor a určitou nostalgii. Je to fi lm o dětství, ale je hlavně pro dospělé, kteří si chtějí na dětství vzpomenout.

ONDŘEJ VETCHÝ

Jan Svěrák o Ondřeji Vetchém

„Režisér vytváří za rámem plátna nový svět a ten podvědomě obsazuje svým rodem. Podle toho vybírá herce. Myslím, že Ondra má v sobě něco, co je mi natolik sympatické, že ho považuji za součást rodiny. A proto jsem chtěl, aby ten svět kolonizoval on."

Zdeněk Svěrák o Ondřeji Vetchém

„Ondra Vetchý si dal poradit a už to není takový ranař. Je na něm vidět, že je rád, že tu roli dostal. Myslím, že pod Honzou rád hraje."

Jan Tříska o Ondřeji Vetchém

„Já jsem byl absolutně mimo sebe z jeho výkonu. Klobouk dolů. Myslím si, že to bude nový směr v jeho kariéře."

TEREZA VOŘÍŠKOVÁ

Jaké bylo natáčení snímku Po strništi bos pod režisérskou taktovkou Jana Svěráka?

Krásné. Honza pracuje zase jinak než ostatní režiséři, je inteligentní, až překvapivě racionální. Já se hodně dlouho připravuji a pak pracuji intuitivně. Chvíli nám trvalo, než jsme si na sebe zvykli, pak to ale byla nádherná kombinace. Je zvláštní, že takto racionálně založený tvůrce vytváří tak citlivé a intuitivní fi lmy. A vybírá si intuitivní herce.

Hrála jste maminku, bylo to pro vás těžké, nebo jste neměla problém se do takové role vžít?

Neměla. Mám velikou rodinu, milujeme se, nenávidíme se a staráme se o sebe navzájem, takže jsem na to zvyklá. Trochu problém byl přesvědčit Aloise Grece, aby mi důvěřoval. Je to absolutně výjimečneÅL dítě. Je chytrý, moc se nemazlí, má svůj vnitřní svět. Trvalo to několik měsíců, stálo to výlety a zmrzky, když ale poprvé přišel a sám od sebe mě obejmul, málem jsem se rozskočila štěstím. To bylo pro mě nejdůležitější, najít si s Lojzíkem společný svět, myslím, že se nám to podařilo a že je to ve fi lmu vidět.

Ondřej Vetchý je ve skutečnosti přesně dvakrát starší než vy a také ve fi lmu byl určitý věkový rozdíl manželů znát.

Ondra je vynikající herec, můžete s ním hrát cokoliv. On se toho bál, dokonce to kvůli tomu nechtěl chvíli vzít, vždycky mi hrál tatínky. Myslím, že jsme to zvládli, nepocítila jsem jediný problém. Láska nemá bariéry, rozhodně ne, co se týče věku. Umím si představit téměř cokoliv.

Film předchází dějově Obecné škole, kde hrála maminku Libuše Šafránková. Před natáčením jste zmiňovala, že se vás na to hodně lidé ptali. Očekáváte srovnání od diváků poté, co film uvidí?

Nemyslím na to takhle. Snažila jsem se udělat pro ten fi lm a pro roli co nejvíc, snažila jsem se o křehkost maminky mezi řádky, aby byla jemná, ne jen přísná, aby měla ve fi lmu svůj vlastní příběh. Postupovala jsem jako při každé roli. Libuška byla v Obecné škole úžasná. Nijak jsem se s ní nepokoušela srovnávat. Zahrála jsem to tak, jak jsem si myslela, že to bude nejlepší. Je to jiný film.

Děj se odehrává za války. Dýchla na vás při natáčení ta atmosféra? Dokážete si představit, jaké to tehdy muselo být? Přesto se mezi vážnými věcmi objevují i vtipy, bude to podle vás fungovat, jak je u pánů Svěráků obvyklé?

Scénář byl od začátku naÅLdherný. Zdeněk má všechno do detailu vymyšlené, texty se nedají měnit, protože každá postava mluví svým specifi ckým jazykem a dohromady to tvoří naÅLdherný celek. Jakmile do toho zaplujete, hraje se to úplně samo, text vás vede… to je úplná nádhera. Honza je zase mistr v pointování věcí. Umí ukázat život komplexně. V tom největším smutku vždycky najde něco veselého. Umí zahřát. Takže ano, doufám, že to bude fungovat.

Po strništi bos

(Drama / Komedie / Česko / Slovensko / Dánsko, 2017, 111 min / ČSFD – 75%)
Režie: Jan Svěrák / Předloha: Zdeněk Svěrák (kniha) / Scénář: Zdeněk Svěrák, Jan Svěrák / Kamera: Vladimír Smutný / Hudba: Michal Novinski