Psychická pohoda dětí za covidu trpí, oporu rodičů potřebují víc než kdy jindy…

Pardubice – Již téměř dva roky žijeme s covidem-19. Ať už je zrovna období klidu či vrcholí jedna z covidových vln, jsme jako společnost neustále pod určitou mírou stresu a nejistoty a musíme se vypořádat s okolnostmi, které pro většinu z nás nemají obdoby. Psychická zátěž zdaleka nedopadá jen na dospělé. Řadíme se mezi země, ve kterých byly děti nejdéle v kuse bez možnosti prezenční školní docházky a řada z nich systémem propadla úplně a do distančního vzdělávání se s nejrůznějších důvodů vůbec nezapojila. O tom, jaký vliv má karanténa a situace spojená s covidem-19 na děti, jsme hovořili s PhDr. Blankou Pöslovou, klinickou psycholožkou a psychoterapeutkou, která kromě své praxe působí také v Pardubické nemocnici.

Covid zasáhl do života dětí po všech stránkách. Kromě jejich vzdělávání ovlivňuje negativně i zájmové kroužky, volný čas, kontakt s kamarády i život v rodině. K tomu je potřeba připomenout celkovou atmosféru strachu a nejistoty, která na určité povahy dopadá intenzivně.

„Předškolní děti si většinou úplně neuvědomují, co se děje, ale pociťují, že nemůžou dělat to, co dříve. Pominu, že některé děti přivítaly, že nemusí chodit do školky, ale zcela určitě nejsou rády, že se nemohou běžně navštěvovat v rodině a s kamarády a v době karantény vůbec chodit ven. Často se stává, že si v rodině infekci postupně předávají a izolace trvá 3-4 týdny. S malými dětmi je to v uzavřeném bytě opravdu velmi náročné. Děti potřebují aktivitu a pohyb, když se energie zastaví, děti většinou zlobí, jsou podrážděné, neklidné, často i agresivní," říká doktorka Blanka Pöslová s více než třicetiletou praxí v klinické psychologii a zdůrazňuje, jak důležité jsou pro děti a mladé lidi sociální kontakty, vazby a komunikace tváří v tvář. Především starší děti a teenageři nenalézají v rodině dostatek podnětů, chybí jim kontakt s vrstevníky, nudí se a jejich psychická pohoda se může zhoršit. Ztrácí pak motivaci, jsou protivní a často se nijak nezapojují do chodu domácnosti.

Lockdown jako sen introvertů je spíše mýtus

Může se zdát, že lockdown nebo karanténa je naopak splněným snem některých výrazně introvertních teenagerů. Doktorka Pöslová ale tento mýtus vyvrací: „Introvertně založeným studentům se sklony k sociální úzkosti distanční výuka a domácí izolace navenek dokonce vyhovuje, jejich problémy však narůstají, řešení je pak velmi složité a bez odborné pomoci se neobejdou."

Nutnost zůstat doma a omezit sociální kontakty a běžný život podle jejích zkušeností může vést u dětí k různým potížím, podle jejich temperamentu se z nich můžou stát peciválové s minimálním zájmem o své okolí, ale povahově jiné děti naopak mohou být podrážděnějšími a jít až do agrese. „Také se častěji než dříve objevují dětské strachy a úzkosti jako reakce na nebezpečí a především jako reakce na zastavení životního rytmu. Děti mají najednou mnohem více času o všem přemýšlet a často se zacyklí v negativních myšlenkách," vysvětluje klinická psycholožka.

Každý potřebuje své soukromí

Radí také, jak v lockdownu organizovat čas a co dělat, aby psychická pohoda všech členů rodiny trpěla co nejméně. Důležité je dodržovat určitý řád a režim, například co se týká jídla, spánku nebo hygieny. Zbývající čas, který rodina tráví pospolu, je dobré využít k něčemu, na co za normálních okolností nezbývá prostor. Ideální je společné hraní her, sledování filmů, prohlížení si fotografií, vyprávění příběhů či vyrábění dekorací. Prostě věci, nad kterými si často povzdechneme, že bychom je rádi dělali, ale není na to čas. Zároveň ale není dobré trávit celou dobu pouze pospolu. „Je nezbytné umožnit každému v rodině určitou míru soukromí, jinak hrozí přesycení, podrážděnost, alergie a konflikty. Je potřeba se střídat, rozdělovat na menší skupinky a zajistit si možnost zůstat aspoň chvíli sám," zdůrazňuje doktorka Pöslová.

Důležité je rozdělit si úkoly

Aby se děti udržely v psychické pohodě, je podle ní nejdůležitější si na ně vyhradit čas a energii, a to bez ohledu na to, zda právě probíhá lockdown, či ne. Dobré je si úkoly rozdělit v rodině, protože každý je někdy vyčerpaný, naštvaný nebo vystresovaný. Toto se snáze řekne, než udělá zejména v neúplných rodinách, které by ideálně měly zapojit do péče o děti alespoň do nějaké míry širší příbuzenstvo nebo rodinné kamarády, aby si i rodič mohl odpočinout.

„Mnoha dětským trápením by pomohlo, kdyby rodiče s dětmi více mluvili, více se o ně zajímali, nebáli se otevřít i těžší témata (je mi smutno, nemám kamarády, děti se mi smějí, nic mě nebaví, napadají mě hrozné věci atd.). Vybavuje se mi mnoho rodin, kde se rodiče podobných rozhovorů zaleknou a hned hledají psychologa, aby to vyřešil. Přivádí dítě trochu jako do servisu – opravte ho. A co udělá psycholog? Zajímá se o dítě a mluví s ním," říká doktorka Blanka Pöslová.

Důležité je, aby v rodině bylo možné komunikovat otevřeně a bezpečně a aby si děti ani dospělí nebáli říct si o pomoc, když ji potřebují. Pro děti je v covidové době opora od rodičů důležitá více než kdy jindy a je dobré nezapomínat ani na to, že právě v dětství se děti učí důvěře a komunikaci.

A jaké změny zaznamenaly za covidu ordinace psychologů? I tam se projevuje určitá polarizace společnosti a to, že ti, kdo potřebují psychologickou pomoc, na ni bohužel kvůli přetíženému systému musí dlouho čekat. Když se do ordinace psychologa dostanou, bývají už ve vážném stavu vyžadujícím intenzivní péči. Psycholožka Blanka Pöslová říká, že k ní do ordinace přichází děti s diagnózou úzkosti, deprese či poruchy příjmu potravy. „A velmi často a naléhavě žádají o péči klienti, kteří se dostali do nepohody, nejsou schopni komunikovat a řešit své problémy. Jejich děti pak mají různé psychosomatické obtíže, které však jsou logickým důsledkem života rodičů. Spolupráce s takovými rodinami je zdlouhavá a ne vždy efektivní," dodává.

„Covid prověřuje naše kapacity a osobní zdroje. Prověřuje soudržnost rodin, partnerství, ale i každého osobně. Často překračujeme své hranice a měli bychom k sobě být upřímní, umět včas zabrzdit a včas si říci o pomoc," uzavírá doktorka Pöslová.

Zdroj a foto: Nemocnice Pardubického kraje