Roman Horký z Kamelotu jede už sedmé gumy. „Cítím se být ve vynikající formě!"

Pardubice – Šedesátou životní míli letos ukrojil známý folkrockový zpěvák a muzikant Roman Horký. Ten se svou skupinou Kamelot zavítal do pardubického Kulturního domu Hronovická. 

Šedesátku oslavil ve velkém stylu

„Šedesáté narozeniny jsem oslavil 3. 3. ve velkém stylu. Je to děsný pocit, když člověk nazouvá už sedmé gumy," svěřil se legendární brněnský folkař. 

„Nedávno jsem přišel o řidičák, a tak mě vozí kamarád, který je o 2 roky starší než já. Zastavili jsme u benzinky a kamarád přišel s tím, že mu táhne na 70, ale že se cítí být stále ještě ve formě. Paní čerpadlářka ho uzemnila, když řekla, že mu hádala víc," pousmál se Roman Horký. 

Poprvé na Hronovické v roce 1978

„Jsem zvědav, co mi čerpadlářka řekne, až pojedeme zpátky. Přijde mi, že šedesátka je krásný věk. Cítím se být ve vynikající formě," prohlásil frontman skupiny Kamelot. Ten byl potěšen, že v Pardubicích vystupovali před zaplněným sálem. „Dopředu mi to hlásil lídr zdejší folkové skupiny Marien Vít Troníček. Napsal mi SMS zprávu: Bude to dobré, máte plno," líčil Roman Horký, který zavzpomínal, že poprvé se objevil v Kulturním domě Hronovická už v roce 1978. A to jako 14letý zaskakující kytarista kapely Karabina. 

„Pamatuji si, jak tu v rohu byl klavír. Hosty tohoto koncertu byla legendární pardubická trampská skupina Stopa. To byl vynikající soubor. Z jeho členů se stali mí přátelé. Někteří ještě žijí, ale kapela už bohužel neexistuje. Tenkrát tu hrál i Wabi Ryvola. Moc rád na tu dobu vzpomínám," podotkl známý kumštýř, který do města perníku zavítal s turné Zaprášené diamanty. 

Na koncertě zazněla řada hitů

Na koncertě zazněla celá řada hitů. Například skladby Země antilop, Zlato, Když vlaky jedou, Pozor, tunel! nebo třeba píseň Slib, kterou Roman Horký zazpíval společně s hostem turné, zpěvačkou Ilonou Leichtovou. „Je pro mě obrovskou ctí, že mohu být hostem těchto výjimečných koncertů," prohlásila Ilona Leichtová.

Kamelot nabídl v Pardubicích průřez své tvorby a zavzpomínal na radostné i ne příliš veselé události, které kapelu potkaly. „Také jsme měli období, kdy jsme hráli hazardní hry a automaty. Když s námi ještě hrál nebožtík Bůček, věděl jsem, že ho po koncertě najdu v nejbližší herně. Někteří lidé bohužel hazardu propadnou a stanou se z nich lidské trosky. Napůjčují si nejprve od rodiny, pak od kamarádů a potom zmizí třeba do Argentiny, jako jeden můj kamarád. U nás toto období naštěstí odvál čas," uzavřel Roman Horký.

Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ