Slavnostní závěrečný koncert Pardubického hudebního jara…

Pardubice – 41. ročník mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro vyvrcholí Slavnostním závěrečným koncertem v neděli 28. dubna v 19 hodin v Sukově síni Domu hudby v Pardubicích. Účinkovat bude Janáčkova filharmonie Ostrava s dirigentem Christophem Mathiasem Muellerem a houslistou Henningem Kraggerudem. Slovem bude provázet PhDr. Jiří Vejvoda.

Janáčkova filharmonie Ostrava byla založena v roce 1954 jako Ostravský symfonický orchestr. Později koncertovala pod názvem Státní filharmonie Ostrava a od roku 1971 již jako Janáčkova filharmonie Ostrava.Prvním dirigentem orchestru byl Otakar Pařík. Ze sólistů, kteří se s ostravskou filharmonií představili, jmenujme např. houslistu Josefa Suka, francouzského violloncellistu Andrého Navarru, sopranistku Evu Urbanovou a španělského tenoristu José Carrerase. Orchestr je pravidelně zván k účasti na tuzemských festivalech, jako jsou Pražské jaro, Janáčkův máj, Smetanova Litomyšl. Od roku 1958, kdy uskutečnila své první zahraniční turné, navštívila opakovaně téměř celou Evropu, Spojené státy, Japonsko, Jihokorejskou republiku, Tchaj-wan a v roce 2006 zavítala i do Austrálie.

Dirigent Christoph Mathias Mueller pochází z Peru, dlouhodobě však žije v Evropě, v německém Hannoveru. Vystudoval hru na housle ve švýcarské Basileji a dirigování v Cincinnati a Tanglewoodu v USA. Výrazně na sebe upozornil již jako asistent Claudia Abbada v Gustav Mahler Jugendorchesteru (2001 – 2005), a poté v Luzern Festival Orchestra (2003 – 2005). Od roku 2005 je šéfdirigentem Göttinger Sinfonieorchesteru. Pravidelně spolupracuje s orchestry v Basileji, Liverpoolu či s orchestrem Balšovo těatra v Moskvě.

Norský houslista Henning Kraggerud se narodil v Oslu. Hraje nejen na housle, ale rovněž na violu. Používá housle Quarneri del Gesu z roku 1744. Je vyhledávaným sólistou, jenž spolupracuje s řadou významných evropských orchestrů (Toronto Symphony, Baltimore Symphony, Tonkünstler Kammerorchester Wien, BBC Scottish Symphony, Camerata Salzburg). Působí jako umělecký ředitel Komorního orchestru Arktické filharmonie. Úspěchu dosahuje i jako skladatel. Kraggerudovy skladby hrají prominentní hudebníci po celém světě a tato díla získala již řadu ocenění. Rovněž je uznávaným hudebním aranžérem a improvizátorem. Napsal řadu didaktických spisů o nových přístupech k hudbě. Působí jako pedagog na Barratově institutu hudby v Oslu a na Northern College of Music v britském Manchesteru.

Jean Sibelius (1865 – 1957),zakladatel finské národní hudby, je autorem více než sto padesáti skladeb, z toho sedmi symfonií a deseti symfonických básní, které čerpají z finského národního eposu Kalevala a osudů jeho hrdiny Lemmikäinena. Jeho jméno dává i název suitě, Lemminkäinen, op. 22. Na světových pódiích se trvale hraje jen její druhá část, Labuť z Tuonely a je to nejpopulárnější skladba ze čtyř skladeb suity. Autor zde líčí říši smrti.Hlavní hrdina Lemminkäinen musí vstoupit do říše mrtvých, do pusté krajiny zalité polární září, aby od její vládkyně získal kouzelná slova. Na jezeře mezi skalami majestátně proplouvá černá labuť, posel smrti, osamocená a smutná. Kdo uslyší její zpěv, toho ovládne touha zemřít. To se stane i našemu hrdinovi a teprve láska, která je silnější než smrt, ho navrací do života. Labuť z Tuonely je známá proslulým sólem anglického rohu, jehož zvuk (zpěv černé labutě) nás provází téměř celou skladbou.

Sólo anglického rohu jako motivu lásky zahajuje i „slovanskou rapsodii" Taras Bulba Leoše Janáčka(1854 – 1928). Rapsodie byla poprvé provedena 9. 11. 1921 orchestrem Národního divadla v Brně za dirigování Františka Neumanna. Janáček komponoval Tarase Bulbu v době první světové války a touto velkou skladbou se zároveň vyjadřoval i k probíhajícím národně osvobozovacím a sociálním zápasům. Inspiroval se Gogolovou povídkou o kozáckém atamanovi, jejíž děj se odehrává v 17. století, kdy se hrdí, svobodomyslní kozáci bránili kolonizaci a expanzi polsko-litevského soustátí. Skladba je protknuta konfliktem svědomí s osobními city, mravní zodpovědností, hrdinstvím v boji a nadlidskou vírou ve spravedlivé vítězství. Tarasův mladší syn Andrij zahoří osudovou láskou ke krásné dceři polského velmože a vydává se do nepřátelského tábora, aby ji spatřil. Vroucí shledání milenců vyústí v Andrijovo přeběhnutí k nepříteli. V následné bitvě se střetává s hrozivým a trestajícím otcem, který syna za zradu bez milosti zabíjí. Tarasův syn Ostap, otřesený tragickým koncem svého bratra, upadá do polského zajetí, je mučen a veden na popravu. Taras, který se tajně vmísí do davu přihlížejících, dává zoufalému synovi najevo, že v nejtěžší chvíli zůstává s ním. Hrdina mnoha bitev, kozácký ataman je nakonec zajat a před smrtí želí ztracené svobody i životů svých synů. Zároveň umírá v naději, že nežil marně. Když vzplane jeho hranice, pronáší hrdý muž proroctví o vítězném konci boje, které vyznívá v Janáčkově rapsodii horoucně a pravdivě.

Houslový koncert D dur, op. 61 komponoval Ludwig van Beethoven (1770 -1828) v roce 1806 pro přítele Franze Clementa, houslistu a dirigenta Divadla na Vídeňce. Premiéra, konaná 23. prosince 1806 na benefičním koncertu ve Vídni, bohužel nebyla úspěšná. Beethoven v té době trpěl depresemi, výkyvy nálad a postupující hluchotou a bylo s ním velmi těžké vyjít a cokoliv dojednat. Nebyl schopen dodržet termín včasného dokončení díla a sólista musel hrát na koncertě značnou část svého vysoce náročného partu „z listu", tedy poprvé, bez jakékoliv možnosti předchozí přípravy. Podle toho to také dopadlo. Zoufalý Clement, nespokojený se situací, v jaké se bez vlastního přičinění ocitl, zahrál následně vlastní skladbu na jedné struně, přičemž housle při hře držel obráceně. Trvalo pak téměř čtyřicet let, než se zapomenutého Beethovenova díla ujal v roce 1844 orchestr Londýnské filharmonické společnosti s tehdy dvanáctiletým zázračným houslistou Josephem Joachimem. Od té doby houslový koncert nastoupil vítěznou cestu na světová pódia a dnes je jedním z nejhranějších.

Více o programu Mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro naleznete na webových stránkách www.pardubickehudebni jaro.cz.